Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 16/99

Ústavní soud rozhodl dne 14. 7. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. G., zastoupeného Mgr. M. S., advokátem, proti zásahu orgánu veřejné moci, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou ve shodě s podmínkami stanovenými zákonem [ , , 2, , odst. 2 a 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], zaměřil se stěžovatel proti skutečnosti, že dne 12. listopadu 1998, v nočních hodinách v Brně, byl jako řidič motorového vozidla zastaven policejní hlídkou, podroben orientační dechové zkoušce na alkohol a později - na obvodním oddělení policie byl mu odebrán řidičský průkaz; protože v uvedeném čase a místě byl zastaven policejními orgány jen on sám, tvrdil, že jednáním těchto orgánů byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva daná , , , 3 a , 3 d; navrhl proto, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že již popsaným "postupem orgánu veřejné moci byla porušena stěžovatelova již dříve uvedená základní práva a svobody".

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z Ústavním soudem vyžádaného vyjádření dopravního inspektorátu Policie ČR, Správy Jihomoravského kraje (č. l. 5 až 9), jakož i z obsahu spisu téhož orgánu veřejné moci (PJM-64/DS-odv-99) vyplynulo, že zastavení stěžovatele v silničním provozu dne

12. listopadu 1998 bylo důvodné vzhledem k tomu, že vzniklo podezření, že stěžovatel řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu [ h) ], což následně potvrdila i orientační dechová zkouška; protože stěžovatel odmítl podrobit se lékařskému vyšetření, nebyl mu zadržený řidičský průkaz vrácen [ ] a bylo proti němu zavedeno (dosud neskončené) řízení o přestupku.

Takto zjištěné skutkové okolnosti vylučují tvrzení stěžovatele o "neomezené libovůli" policejních orgánu v postupu proti němu, nehledě již ani k tomu, že důvod vzniku podezření ze spáchání přestupku v dopravě nejsou policejní orgány za současného právního stavu povinny zvlášť prokazovat a že jejich postup vůči stěžovateli postrádá zákonné znaky porušení jím označených ústavně zaručených práv, když omezení jeho svobody (pokud by pojmově vůbec přicházelo v úvahu) bylo očividně krátkodobé a nadto - jak již řečeno - zcela důvodné.

Byla proto stěžovatelova ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána již samotnou povahou vyložených důvodů; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 14. července 1999