Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 107/99

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka o ústavní stížnosti navrhovatelů MUDr. M. B., M. B., a G. L., všichni zastoupeni JUDr. A. D., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 1998, čj. ,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelé podali dne 2. 3. 1999 ústavní stížnost, v níž brojili proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 1998, čj. , s tvrzením, že jím byla porušena jejich základní práva daná jim , a 2 a d (dále jen " ").

Ústavní soud si vyžádal spisy Krajského soudu v Brně, sp.zn. , , a a z nich zjistil, že dne 26. 8. 1998 podali navrhovatelé opravný prostředek proti rozhodnutí Okresního úřadu ve Znojmě, okresního pozemkového úřadu ze dne 16. 7. 1998, čj. PÚ 7688/92/1-Pa. Tímto rozhodnutím pozemkový úřad vyslovil, že navrhovatelé nejsou vlastníky ideální poloviny nemovitostí v k.ú. R., v rozhodnutí specifikovaných.

Krajský soud dne 14. 12. 1998 usnesením řízení zastavil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v průběhu řízení o žalobě navrhovatelů vyšlo najevo, že navrhovatelé již dříve podali opravné prostředky proti napadenému rozhodnutí pozemkového úřadu, čj. PÚ 7688/92/1-Pa, a to MUDr. M. B. dne 3. 8. 1998, M. B. dne 24. 8. 1998 a G. L. dne 20. 8. 1998. Podle (dále jen " ") soud kdykoliv za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení. Mezi negativní procesní podmínky patří i překážka zahájeného řízení (litispendence). Podle brání zahájení řízení tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. Protože uvedená překážka je neodstranitelnou překážkou řízení, krajskému soudu nezbylo, než řízení zastavit.

Uvedené rozhodnutí krajského soudu napadli navrhovatelé ústavní stížností, v níž uvedli, že je sice pravdou, že navrhovatelé každý sám za sebe podali návrh na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí pozemkového úřadu ve Znojmě, čj. PÚ 7688/92/1-Pa a v téže věci pak prostřednictvím svého právního zástupce podali návrh na přezkoumání zmíněného rozhodnutí společně, avšak Krajský soud v Brně vyzval usneseními jednotlivé navrhovatele, aby své návrhy upřesnili, popřípadě doplnili, neboť podání postrádala zákonem stanovené náležitosti. Tato usnesení navrhovatelé ponechali bez odezvy. Krajský soud pak dne 14. 12. 1998 odmítl jednotlivé návrhy, protože navrhovatelé neodstranili včas vady svých podání a stejný den pak usnesením čj. -46 zastavil i řízení o společně podaném návrhu. Podle navrhovatelů krajský soud tím, že odmítl jednotlivá jejich podání, sám odstranil překážku litispendence, takže již neměl zastavit řízení ve věci jejich společného návrhu. Podle navrhovatelů krajský soud svým postupem porušil jejich základní právo dané , a 2, jakož i y. Podle navrhovatelů soud byl informován o tom, že celá věc byla způsobena chybnou komunikací mezi navrhovateli a jejich právním zástupcem.

Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření ze dne 23. 3. 1999 poukázal na to, že zmíněnou procesní situaci způsobili sami navrhovatelé a je zcela irelevantní, proč se tak stalo. Soud postupoval v dané věci v intencích zákona.

Ústavní stížnost není důvodná.

Navrhovatelé ve své stížnosti v podstatě namítají, že soud postupoval nekorektně, odepřel jim možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva a zapříčinil průtahy ve vyřizování jejich restituční věci. K tomu je třeba uvést, že podmínky a podrobnosti způsobů jimž je možno se domáhat svých práv u soudu, jakož i způsob projednávání věcí před soudem upravuje podle y zákon. Takovým zákonem je v souzeném případě , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "). Ústavní soud má za to, že Krajský soud v Brně postupoval přesně v intencích tohoto zákona, když řízení zastavil. Je nepochybné, že jednou z nejvážnějších překážek řízení, je překážka litispendence, tedy již zahájeného řízení. Podle je řízení zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení. Podle ust. se návrh podává u příslušného soudu. Návrh je podán včas i tehdy, byl-li podán ve lhůtě u orgánu, který vydal rozhodnutí. Podali-li někteří navrhovatelé opravný prostředek u pozemkového úřadu ve Znojmě, mělo to stejné procesní účinky, jako by opravný prostředek podali u soudu. Je nepochybné, že v době, kdy navrhovatelé podali společný návrh, sp.zn. (tedy 26. 8. 1998), již bylo zahájeno řízení o tomtéž nároku, týkajícího se stejného předmětu a těch že osob. Navrhovatelé, každý za sebe, totiž napadli rozhodnutí pozemkového úřadu ve Znojmě, čj. PÚ 7688/92/1-Pa, a to MUDr. M. B. u pozemkového úřadu Znojmo dne 3. 8. 1998, kdy podaný opravný prostředek byl postoupen Krajskému soudu v Brně dne 7. 8. 1998, M. B. u pozemkového úřadu Znojmo dne 24. 8. 1998, opravný prostředek byl postoupen Krajskému soudu v Brně dne 26. 8. 1998, G. L. podala opravný prostředek přímo u Krajského soudu v Brně dne 20. 8. 1998.

Uvedené rozhodnutí pozemkového úřadu ve Znojmě, čj. PÚ 7688/92/1-Pa, pak napadli navrhovatelé ještě jednou, společnou žalobou ze dne 26. 8. 1998. Společnou žalobou tedy napadli totéž rozhodnutí, které napadli individuálními žalobami a o kterých již na základě těchto jejich návrhů bylo dříve zahájeno řízení. Uvedenými skutečnostmi se krajský soud zabýval a své rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnil. V postupu tohoto soudu proto není možno spatřovat namítané porušení základních práv navrhovatelů. Je přitom z hlediska ústavnosti postupu soudu lhostejné, že uvedené pochybení bylo způsobeno chybnou komunikací mezi navrhovateli a jejich právním zástupcem. Tato skutečnost je ovšem věcí navrhovatelů a nemůže být přičítána k tíži soudu.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle písmeno a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. července 1999

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu