Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 11/99

Ústavní soud rozhodl dne 8. července 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Ivany Janů o návrhu obchodní společnosti W., zastoupené Mgr. V.P., na zrušení ustanovení věty druhé , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění , a č. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Navrhovatelka spojila svůj návrh na zrušení výše citovaného ustanovení , ve znění pozdějších změn a doplnění, se svojí včas podanou ústavní stížností, kterou se domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 1999, čj. -12. Tímto rozhodnutím Krajský soud v Brně zastavil řízení o návrhu stěžovatelky domáhající se zrušení rozhodnutí Katastrálního úřadu v B., ze dne 16. 10. 1998, čj. V11-730/98, kterým byl povolen vklad vlastnického práva do katastru k nemovitostem, v tomto rozhodnutí blíže specifikovaným, podle kupní smlouvy uzavřené dne 1. 7. 1998, s odůvodněním, že návrh směřuje proti rozhodnutí, jež nemůže být předmětem soudního přezkoumání, neboť podle ustanovení věty druhé , "proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví". Podle stěžovatelky se rozhodování katastrálního úřadu dotýká vlastnického práva požívajícího ústavní ochrany a citovaná právní úprava vylučující přezkum rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod je tak v rozporu s článkem 36 odst. 2 d (dále jen " "), a proto navrhuje, aby Ústavní soud ustanovení věty druhé v , ve znění , a , zrušil.

Z obsahu ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn.

a ze spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že Katastrální úřad povolil dne 16. 10. 1998, sp. zn. V11-730/98, změnu zápisu vlastnických vztahů k nemovitostem zapsaným na LV č. 451 v k. ú. P., původně ve vlastnictví stěžovatelky, ve prospěch Z.K., a to na základě kupní smlouvy uzavřené dne 1. 7. 1998 a návrhu na povolení změny zápisu vlastnictví v katastru podaného dne 30. 9. 1998. Před vydáním shora uvedeného rozhodnutí stěžovatelka požádala katastrální úřad o zastavení, popř. přerušení, řízení s odůvodněním, že u Okresního soudu v Břeclavi se podanou žalobou domáhá vyslovení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 1. 7. 1998, neboť jednak kupní smlouvu podepsal ten, kdo byl již předtím z funkce jednatele obchodní společnosti odvolán, a nebyl tudíž oprávněn za stěžovatelku jednat, jednak kupní smlouva trpí vadami zakládajícími její neplatnost. Katastrální úřad však návrhu stěžovatelky na zastavení, resp. přerušení, řízení nevyhověl a vklad práva povolil. S tímto postupem stěžovatelka nesouhlasila a obrátila se s návrhem na zrušení rozhodnutí katastrálního úřadu ke Krajskému soudu v Brně. Krajský soud s odkazem na ustanovení větu druhou , řízení zastavil.

Ústavní soud přezkoumal návrh na zrušení věty druhé , z hlediska tvrzeného rozporu s článkem 36 y a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.

Předpokladem smlouvy o převodu vlastnického práva, kterou se vlastník zavazuje převést na nabyvatele své vlastnické právo ke zcizované věci, je právně relevantní vůle vlastníka převést své vlastnické právo na nabyvatele a právně relevantní vůle nabyvatele stát se vlastníkem převáděné věci. Při převodu nemovitosti však s ohledem na zákonnou podmínku intabulace vyjádřenou v ustanovení , dochází ke změně vlastnického práva zápisem vkladu do katastru. V řízení o povolení vkladu katastrální úřad postupuje podle citovaného zákona a zkoumá skutečnosti rozhodné pro povolení vkladu. Meze jeho zkoumání jsou omezeny hledisky, taxativně vyjmenovanými v ustanovení citovaného zákona, z jiných hledisek není oprávněn u zkoumat, neboť toto přísluší výhradně obecným soudům. Katastrální úřad tedy zkoumá a) zda navrhovanému vkladu není na překážku stav zápisů v katastru, b) zda navrhovaný vklad je odůvodněn obsahem předložených listin, c) zda právní úkon týkající se převodu vlastnického práva nebo zřízení nebo zániku jiného práva je určitý a srozumitelný, d) zda právní úkon je učiněn v předepsané formě, e) zda účastníci řízení jsou oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu, f) zda účastník řízení není omezen právními předpisy, rozhodnutím soudu nebo rozhodnutím státního orgánu ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního úkonu, a g) zda k právnímu úkonu účastníka řízení byl udělen souhlas podle zvláštního předpisu. Podle ustanovení citovaného zákona katastrální úřad tyto skutečnosti zkoumá ke dni podání návrhu na vklad. Jestliže jsou podmínky vkladu splněny, katastrální úřad rozhodne, že se vklad povoluje; v opačném případě návrh zamítne. Z dnes již ustálené judikatury obecných soudů plyne, že dojde-li k situaci, kdy o platnosti smlouvy o převodu vlastnického práva bylo zahájeno řízení před soudem, tj. orgánem, který má pravomoc o této otázce rozhodnout, pak katastrální úřad v souladu s ustanovení řízení o povolení vkladu přeruší a vyčká rozhodnutí soudu. Z těchto souvislostí tedy vyplývá, že katastrální úřad v řízení o povolení vkladu zkoumá u, na jejímž základě má být vklad povolen nikoliv z hlediska platnosti celé smlouvy, ale z hlediska jen některých atributů platnosti smlouvy, a to formy právního úkonu, určitosti a srozumitelnosti smluvního projevu, smluvní volnosti, jakož i oprávnění účastníků nakládat s předmětem smlouvy. Ostatní atributy, které by případně neplatnost smlouvy mohly způsobit, katastrální úřad nezkoumá. Jestliže katastrální úřad zjistí, že podmínky vkladu jsou splněny, rozhodne o povolení vkladu, které provede zápisem ve spisu. Tímto úkonem katastrální úřad dovrší proces, směřující ke vzniku, změně nebo zániku věcného práva k nemovitostem tak, jak to odpovídá shodné vůli účastníků vyjádřené v předložené ě. Z uvedeného vyplývá, že za situace, kdy smluvní strany vyjádří svoji vůli relevantním způsobem, o kterém z hlediska zkoumaných podmínek není pochyb, katastrální úřad "splní" vůli účastníků smluvního vztahu a provede vklad formou úředního konstitutivního zápisu. s projevem vůle účastníků smluvního vztahu je právním titulem pro jeho konstitutivní zápis. Katastr je veřejný a každý je oprávněn do něho nahlédnout. Kdo vychází ze zápisu v katastru, který byl proveden po dni účinnosti , tj. po 1. 1. 1993, je v dobré víře, že stav katastru odpovídá skutečnému stavu věci. Jinými slovy, zkoumá-li katastrální úřad otázku povolení vkladu věcného práva výlučně z hledisek vymezených zákonem v ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, a není-li tedy oprávněn tak činit z pohledu celé škály dalších podmínek, vztahujících se k platnosti právních úkonů a uzavírané smlouvy, potom napadené ustanovení, nepřipouštějící proti rozhodnutí o povolení vkladu žádný opravný prostředek ani žalobu ve správním soudnictví, může mít podle názoru Ústavního soudu sotva jakýkoliv, a to i z hlediska článků 11 a 36 y, ústavně právní dopad. Rozhodnutím o povolení vkladu do katastru nemovitostí se totiž pouze dovršuje proces ve zmíněném restriktivním rámci, aniž by tím mohl být jakkoli zpochybněn fakt nemožnosti přechodu vlastnického práva v případě nedostatku právního důvodu (titulu) v důsledku neplatnosti smlouvy.

S ohledem na výše uvedené neshledal Ústavní soud navržené ustanovení v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, a proto mu nezbylo než návrh na zrušení ustanovení věta druhá , jako zjevně neopodstatněný odmítnout [ , o Ústavním soudu, ve znění ].

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 8. července 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu