Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
34611.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 200/99
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Vladimíra Čermáka o ústavní stížnosti D. V., zastoupené Mgr. P. K., advokátem, proti postupu Okresního soudu v Jihlavě, za účasti Okresního soudu v Jihlavě, jako účastníka řízení,
t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
V důvodech své včas podané ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že dne 4. 5. 1998 podala k Okresnímu soudu v Jihlavě návrh na výkon soudního rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, neboť ten neplnil podmínky soudního smíru, schváleného usnesením téhož soudu ze dne 4. 12. 1997, čj. 10 C 998/97 -19. Ode dne podání návrhu (tj. za 11 měsíců) nebyl doposud Okresním soudem v Jihlavě proveden výkon rozhodnutí. Za tohoto stavu se stěžovatelka domnívá, že nečinností Okresního soudu v Jihlavě, tj. jiným zásahem orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, dochází i k zasahování do jejího práva, které je zaručeno čl. 90 Ústav y ČR, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když její věc není projednávána spravedlivě a bez zbytečných průtahů. Navrhuje proto, aby Ústavní soud zakázal Okresnímu soudu v Jihlavě nadále svou nečinností zasahovat do jejích práv.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Okresního soudu v Jihlavě a připojil spis Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. E 775/98 . Poté, co se seznámil s obsahem těchto podkladů, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Z obsahu připojeného spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala 7. 5. 1998 k Okresnímu soudu v Jihlavě návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného Ing. J. K. Svůj návrh opřela o usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 12. 1997, čj. 10 C 998/97 -19, jímž byl schválen soudní smír, na jehož základě se povinný zavázal uhradit svůj dluh ve výši 487 000,- Kč a náklady řízení ve výši 15 500,- Kč v pravidelných měsíčních splátkách, počínaje prosincem 1997. Stěžovatelka v návrhu uvedla, že je zřejmé, že povinný má v majetku movité věci, které se nacházejí jednak v místě bydliště - O. 7, 588 43 D., a jednak v místě jeho podnikání - B. 5, Jihlava. Na základě návrhu stěžovatelky nařídil Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 30. 7. 1998, č.j. E 775/98 -9, výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného k uspokojení pohledávky stěžovatelky ve výši 397 000,- Kč, dále nákladů předcházejícího řízení ve výši 1 550,- Kč a nákladů tohoto výkonu rozhodnutí ve výši 6 400,- Kč. Soupis movitých věcí povinného byl soudem nařízen na 24. 11. 1998. Tento prvý pokus, který byl prováděn v bytě na adrese O. 7, okres Jihlava, udané stěžovatelkou v návrhu, zůstal bezvýsledný, když manželka povinného odmítla soudního vykonavatele do bytu vpustit, přičemž povinný dodatečně soudu sdělil, že v bydlišti manželky žádný majetek nemá a je trvale hlášen k pobytu v obci Nová Ves v okrese Kolín, kterýžto údaj byl soudem ověřován u Obecního úřadu v Nové Vsi. O realizaci soupisu movitých věcí v tomto místě byl následně požádán dožádaný Okresní soud v Kolíně, jímž byl proveden další pokus o soupis majetku dne 23. 2. 1999, rovněž však bezvýsledně, neboť nebyly nalezeny postižitelné movité věci povinného s tím, že povinný se na této adrese fakticky nezdržuje. Podle pokynů soudce procesního soudu ze dne 12. 4. 1999 bude pokus o soupis movitých věcí opakován v bydlišti povinného v Opatově.
Ústavní stížnost směřuje proti "jinému zásahu" soudu, podle stěžovatelky v podstatě spočívajícímu v porušování čl. 38 odst. 2 Listin y, zaručujícího mimo jiné také právo na projednání věci bez zbytečných průtahů. Ústavní soud se proto zaměřil na posouzení postupu obecného soudu z tohoto pohledu. Podle jeho názoru nelze však stěžovatelce přisvědčit v tom, že by soud byl po podání jejího návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nečinný, přitom jen průtahy soudu přičitatelné mohou vést ke zjištění, že přiměřená lhůta ve smyslu shora označeného ustanovení Listin y nebyla respektována. I když pak je možné vytknout soudu nařizujícímu výkon rozhodnutí v dané věci, že prvé nařízení soupisu movitých věcí povinného mohlo být nařízeno v kratším termínu po vydání usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, nelze zatím celkovou dobu trvání tohoto řízení považovat za natolik nepřiměřenou, že by již vyžadovala zásah Ústavního soudu, nehledě k tomu, že z obsahu ústavní stížnosti ani z připojeného spisu není patrno, že by se stěžovatelka v průběhu řízení obracela postupem, který předpokládá zákon č. 436/1991 Sb. , se stížností na správu příslušného soudu, jíž především a v prvé řadě přísluší přijímat opatření k odstranění závad včetně neodůvodněných průtahů v řízení.
Ze všech těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavně zaručená práva stěžovatelky nebyla postupem Okresního soudu v Jihlavě dotčena, a proto byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 8. července 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu