Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 209/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů J. B., M. B., a H. B., všech zastoupených JUDr. V. V., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 1998, čj. - 86, a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 10. 5. 1996, čj. - 42,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem ze dne 26. 4. 1999, které blíže odůvodnili podáním ze dne 3. 5. 1999. Napadají rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 1998, čj. - 86, který potvrdil rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 10. 5. 1996, čj. - 42, jímž byl zamítnut návrh, aby odpůrci - České republice, Ministerstvu financí ČR - bylo uloženo zaplatit navrhovatelům - stěžovatelům - částku Kč 334 193,03,-- s příslušenstvím podle ustanovení

Stěžovatelé spatřují neústavnost napadených rozhodnutí především v nesprávném právním posouzení věci a v neústavní interpretaci pojmu tísně, přičemž nezanedbatelný vliv mělo podle stěžovatelů nesprávné hodnocení důkazů porušující ústavní procesní principy. Stěžovatelé mají za to, že napadená rozhodnutí neodpovídají naplnění d o právu občana na soudní ochranu a v konečném důsledku i y ČR.

K této ústavní stížnosti musel Ústavní soud konstatovat, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti není běžnou další instancí v systému obecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené u ČR, d či mezinárodní smlouvou podle y ČR. Není ani úkolem Ústavního soudu napravovat situaci, kdy stěžovatelé v řízení neunesli důkazní břemeno.

Jestliže d stanoví, že domáhat se svého práva lze pouze způsobem zákonem stanoveným, znamená to, že obecným soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům ( y ČR).

Z obsahu spisu Okresního soudu v Opavě, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem soudu prvního stupně byl zamítnut návrh stěžovatelů - navrhovatelů - na zaplacení finanční náhrady podle za zbouranou nemovitost, kterou původně vlastnila jejich matka H. B. Tato ji užívala do r. 1946 nebo 1947, kdy se se svým manželem a dětmi přestěhovala z Hlubočce do Hradce nad Moravicí. Celý objekt v Hlubočci předala do bezplatného užívání MNV v Hlubočci, aniž by byla dohodnuta délka doby užívání. Přibližně od roku 1955 do roku 1977 užívalo celý objekt JZD v Hlubočci za finanční náhradu, která byla poukazována matce stěžovatelů. Poněvadž budova chátrala a oprava by byla neekonomická, MNV v Hlubočci souhlasilo s návrhem vlastnice, aby MNV provedlo demolici za hodnotu získaného stavebního materiálu. Za tímto účelem bylo též dohodnuto, že MNV provede ve spolupráci s vlastnicí bezúplatný převod objektu do vlastnictví MNV v Hlubočci. Dne 12. 12. 1972 byla pak mezi finančním odborem ONV v Opavě a H. B. uzavřena smlouva, kterou H. B. předala bezplatně do vlastnictví Čs. státu nemovitosti v katastrálním území Hlubočec, a to pozemek parcela č. 62 - stavební plocha s domem čp. 90. Hospodářskou smlouvou z téhož dne pak ONV v Opavě převedl správu těchto nemovitostí na MNV v Hlubočci.

Soudy obou stupňů ve svých rozsudcích nedospěly po provedeném dokazování ke zjištění, že by na vlastnici v souvislosti s uzavřením smlouvy ze dne 12. 12. 1972 byl činěn jakýkoli nátlak. Poté, co byla nemovitost předána do nájmu jiných subjektů, vlastnice neprojevovala o ni zájem, nestarala se, zda nájemníci údržbu provádějí a žádným způsobem nebylo potvrzeno, že by chtěla fakticky nemovitost opět převzít do svého užívání. Podle názoru krajského soudu sama vlastnice nechala dojít situaci až ke stavu, že se stavba stala neopravitelnou, neschopnou dalšího užívání a ohrožující okolí. Následná objektivní nutnost provedení demolice, kterou byla ochotna provést obec, vedla k tomu, že vlastnice převedla nemovitosti na stát. Krajský soud neshledal, stejně jako soud prvního stupně, že by byla prokázána tíseň ve smyslu

Po posouzení předloženého návrhu ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací, postupovaly v souladu se zásadami ustanovení a provedené důkazy náležitě zhodnotily, a to jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Ústavní soud proto nemohl učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek, ani že by soud zákonem stanoveným způsobem neposkytl ochranu právům. Nebylo shledáno ani namítané porušení y ČR, ani d.

Proto nezbylo než považovat návrh ústavní stížnosti, předložený stěžovateli, za zjevně neopodstatněný.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 1999 JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu