Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 266/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. M. J., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 4. 1999, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 4. 1999, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 27. 5. 1999, které došlo Ústavnímu soudu dne 31. 5. 1999.

V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil usnesení Okresního soudu v Ústí na Labem ze dne 7. 4. 1999, sp. zn.

Nt 612/99, kterým byla prodloužena lhůta trvání vazby o čtyři měsíce a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 4. 1999, sp. zn. , jímž byla zamítnuta stížnost proti tomuto usnesení.

Stěžovatel je toho názoru, že shora uvedenými usneseními bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu ve smyslu ustanovení d, podle něhož lze vzít do vazby pouze z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Domnívá se, že bylo rovněž průtahy ve vyšetřování jeho trestní věci porušeno právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení d a právo listovního tajemství podle d, neboť sice předal ve vazbě svému obhájci písemné pokyny k řízení vlastní firmy, ale tyto písemnosti nebyly ve smyslu trestního řádu odňaty ani vydány a jsou zřejmě založeny v trestním spisu, když jsou známy soudu. Svá tvrzení stěžovatel odůvodňuje tím, že při rozhodování o vazbě musí kromě zákonného vazebního důvodu existovat i vážné důvody, pro něž nebylo možné řízení ukončit.

Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele,jakož i výše uvedené usnesení o prodloužení lhůty vazby a napadené usnesení o zamítnutí stížnosti proti rozhodnutí o prodloužení lhůty trvání vazby a dospěl k závěru, že z hlediska rozhodování soudů z pohledu tvrzených porušení práv zakotvených v , a d se nejedná o návrh opodstatněný. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 4. 1999, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Ústí nad Labem postupoval při svém rozhodování zcela v intencích tr. řádu o vazebních lhůtách, když své rozhodnutí zdůvodnil jednak tím, že obviněný je stíhán pro trestnou činnost rozsáhlého charakteru, kdy v současné době je nutno prošetřovat další trestnou činnost obviněného, která je postupována z jiných vyšetřovacích útvarů, je dožádána právní pomoc z ciziny a vyhotovován znalecký posudek. Dále bylo shledáno, že nadále trvají u obviněného důvody vazby, neboť jsou obavy z ovlivňování svědků, když obviněný zasílal z vazby dopisy mimo cenzuru. Soud zde poukazuje přitom na skutečnost, že toto zjištění vyplývá z trestního spisu a při svém současném rozhodování soud vychází ze zjištění ve věci a důkazy neprovádí. Ke stejnému závěru se přiklonil i Ústavní soud. Postupem orgánů činných v trestním řízení, resp. postupem a rozhodnutím obou soudů tedy nemohlo být, jak z výše uvedeného vyplývá, dotčeno jeho základní právo na osobní svobodu, když byl vzat do vazby na základě obavy, že bude působit na svědky - a tuto obavu svým jednáním ve vazbě naplňuje - tedy z důvodu stanoveného zákonem a o dalším trvání vazby rozhodoval na základě ustanovení trestního řádu o vazebních lhůtách soud.

Ústavní soud se podrobně zabýval meritem ústavní stížnosti, nicméně nezjistil, že při rozhodování obecných soudů došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatele, a musel proto považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.

Ze shora uvedených důvodů senátu Ústavního soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. června 1999 JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu