Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 178/99

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů E. K., a M. K., obou zastoupených JUDr. L. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. července 1998, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 29. ledna 1996, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 16. 6. 1999 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností podanou co do formálních náležitostí v podstatě ve shodě se zákonem [ , , 2, , odst. 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], nicméně po zákonné lhůtě ( al. 1 zákona), napadli stěžovatelé pravomocný a doručený rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 29. ledna 1996 (ve věci označeného soudu) a spolu s ním také rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. července 1998 ( ) a tvrdili, že oba obecné soudy v jejich občanskoprávní věci svými rozhodnutími porušily "nesprávným výkladem ustanovení ve spojení s ustanovením obč. zákona jejich ústavně zaručené základní právo dané ustanovením č. 11 d"; podle tvrzení ústavní stížnosti stalo se tak tím, že oba obecné soudy rozhodly záporně a jejich žalobě usilující o vydání rozsudku, dle něhož by (v původním řízení) žalovaný byl povinen z jejich pozemku odstranit polyetylenovou hadici sloužící k odběru užitkové vody z řeky Stará Metuje. Navrhli proto, aby Ústavní soud svým nálezem obě rozhodnutí obecných soudů (viz vpředu) zrušil.

Ústavní stížnost je podaná po lhůtě stanovené zákonem.

Podle obsahu spisu obecného soudu rozsudek krajského soudu jako soudu odvolacího byl první stěžovatelce doručen dne 20. srpna 1998 a druhému stěžovateli formou náhradního doručení ( ) na jím uváděnou adresu tak, že dle relace poštovního úřadu úložní lhůta skončila ( al. 3 ) dne 4. září 1998; jestliže tedy oba stěžovatelé podali ústavní stížnost dne 7. dubna 1999, je zřejmé, že se tak stalo po zákonem stanovené (60denní) lhůtě, a tudíž způsobem, který je se zákonem v rozporu ( al. 1 zákona).

Na tom závěru nemůže nic změnit ani tvrzení druhého stěžovatele, totiž, že povaha jeho zaměstnání (řidiče) nutí jej - jak tomu bylo v rozhodných dnech - k častému pobytu mimo domov, tj. mimo místo jeho trvalého bydliště, což při doručování rozsudku odvolacího soudu zapříčinilo, že "se o uložené písemnosti nedozvěděl a ani si ji nemohl vyzvednout", že si dotčený rozsudek sám u obecného soudu I. stupně vyzvedl "teprve dne 15. března 1999" a že proto zmíněnou lhůtu pokládají oba stěžovatelé "za zachovanou".

Jakkoli je možné, že zaměstnání druhého stěžovatele je takové povahy, jak tvrdí, bylo na něm, aby právě u vědomí této skutečnosti a případných obtíží s nimi spojených sám učinil, ať již vůči soudu či vůči poštovnímu úřadu či jinak, taková opatření, která by obtíže a pro něj nepříznivé procesní důsledky se zákonem spojenou fikcí doručení vyloučila; není totiž povinností obecných soudů, aby ex officio "střežily procesní práva účastníka řízení", zejména, jestliže institut právní moci (a s ní spojený způsob náhradního doručení) je jednou ze základních podmínek právní jistoty.

Nelze proto obecnému soudu, jehož způsob vyznačení právní moci na rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na nesprávném výkladu zákona ( ), ale na jeho zcela zřetelném znění, pod aspektem ochrany ústavnosti nic vytknout; protože (č. , ve znění pozdějších předpisů) nepřipouští z jím stanovené lhůty nijakou výjimku, bylo o ústavní stížnosti podané za popsaných okolností rozhodnuto odmítavým výrokem [ zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrné, aniž by se jevila potřeba vésti stěžovatele k odstranění vad ve vykázané plné moci jejich zástupce ( zákona).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 16. června 1999