Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 258/98

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. A. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 3. 1998, čj. - 57,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal včas návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, označený jako ústavní stížnost. Navrhuje zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 3. 1998, čj. - 57, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Labem, okresního pozemkového úřadu, ze dne 19. 8. 1996, čj. 2391/96/RPÚ/Va/696, opírající se o , že navrhovatel - stěžovatel - není vlastníkem nemovitostí v katastrálním území K. B., jak byly ve výroku rozhodnutí vyjmenovány. Ve zdůvodnění své stížnosti stěžovatel vesměs opakuje argumentaci, kterou uplatnil v průběhu soudního řízení a se kterou se Krajský soud v Praze vypořádal. Stěžovatel má za to, že kupní smlouvy ze dne 6. 6. 1960, 10. 4. 1980 a 2. 9. 1980, na základě kterých přešly předmětné nemovitosti z vlastnictví jeho rodičů A. P. a A. P. do vlastnictví státu, byly uzavřeny v tísni za nápadně nevýhodných podmínek ve smyslu ustanovení

Z hlediska ústavněprávního stěžovatel namítá, že napadený rozsudek je v rozporu s , větou druhoud, v němž se stanoví, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.

Ústavní soud při posuzování návrhu ústavní stížnosti vyšel z toho, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou závaznost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním rozhodnutím. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti se nezabývá eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručenéu ČR,d či mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Pokud jde o namítané porušení vlastnického práva podle d, je třeba konstatovat, že toto ustanovení chrání jen vlastnické právo skutečné, již existující, nikoli takové, jehož povaha je sporná a kde např. probíhá v takové věci soudní řízení, jako je tomu v daném případě.

Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Praze se ve svém rozsudku vypořádal se všemi okolnostmi závažnými pro jeho rozhodnutí a neshledal namítané porušeníd. Ústavní soud pokládá za odpovídající stanovisko krajského soudu, že nebyly shledány nápadně nevýhodné podmínky kupní smlouvy ze dne 6. 6. 1960, když rozdíl zjištěné ceny oproti zaplacené kupní ceně za pozemky činil cca Kčs 600,-- a dále, že kupní ceny podle kupních smluv ze dne 10. 4. 1980 a 2. 9. 1980 byly v souladu s tehdy platným cenovým předpisem, kterým byla , a nesvědčí o nápadné nevýhodnosti těchto kupních smluv při jejich uzavírání na straně prodávajících. V daném případě, kdy krajský soud dospěl k závěru, že k současnému splnění obou podmínek podle citovaného zákona o půdě, tj. tísně a nápadně nevýhodných podmínek dojít nemohlo, sdílí Ústavní soud jeho stanovisko, že by bylo nadbytečné, aby se zabýval prokazováním existence tísně při uzavírání kupních smluv.

Z uvedených důvodů bylo nutno považovat návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. června 1999 JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu