Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 203/99

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne

17. června 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti J. H., zastoupeného JUDr. J. Š., advokátkou, proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 2. prosince 1997, č. j. -67, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 1998, č. j. -75, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Ústavní stížností, podanou k doručení dne 21. dubna 1999, se navrhovatel domáhal zrušení výše označených rozhodnutí soudů, kterými nebylo vyhověno jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že postupem soudů, které si neověřily jeho majetkové a sociální poměry a nevzaly zřetel na to, že v době, kdy žádal o osvobození od soudních poplatků již nebyl podnikatelem, se cítí dotčen na právech, zaručených y a d. Pro stanovisko, vyjádřené v odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze a označující jeho odvolání proti rozhodnutí ve věci samé za svévolné uplatňování práva, pokládá usnesení obou soudů za rozhodnutí porušující princip rovnosti, zakotvený vě a vd.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Krajského obchodního soudu v Praze sp. zn. a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. -75, ze dne 25. března 1998, neshledal Ústavní soud porušení práv stěžovatele, kterých se v návrhu dovolává. Na straně soudů nebylo zjištěno pochybení při aplikaci ustanovení ani při hodnocení chování stěžovatele po rozhodnutí soudu I. stupně a po podání odvolání, když až v průběhu odvolacího řízení vzal ohledně podstatné části odvolání zpět. Nelze přehlédnout ani to, že stěžovatel disponoval v roce 1993 finančními prostředky ve výši 2.800.000,- Kč, poskytnutými Českou spořitelnou, a.s., v Praze na koupi nemovitosti a na její rekonstrukci a je tedy nepochybné, že také jeho majetkové poměry nemohly odůvodnit přiznání osvobození od soudních poplatků.

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. června 1999