Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 246/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula o ústavní stížnosti stěžovatelů O. S., a Ing. A. D., obou zastoupených advokátkou JUDr. J. W. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 1999, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelé se včas podanou ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým bylo k odvolání prvního žalovaného (Okresního úřadu Plzeň - sever se sídlem v Plzni) proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 18. 12. 1998, č.j. -48, změněno citované usnesení ve výroku pod bodem II. tak, že žalobci, tj. stěžovatelé, jsou povinni zaplatit prvému žalovanému na nákladech řízení před soudem I. stupně částku 28.250,- Kč. Krajský soud tak rozhodl na základě zjištění, že soud I. stupně proti prvému žalovanému zastavil řízení a uložil žalobcům povinnost zaplatit prvému žalovanému náklady řízení ve výši 1.150,- Kč. První žalovaný do výroku o nákladech řízení podal odvolání, v němž uvedl, že výše odměny za 1 úkon právní pomoci byla administrativním nedopatřením účtována v nesprávné výši, když opomenutím nebylo přihlédnuto k hodnotě věci. Navrhl proto, aby odvolací soud buď napadený výrok zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, nebo aby rozhodnutí prvního soudu změnil a přiznal mu náklady řízení za právní zastoupení před soudem I. stupně v celkové výši 28.250,- Kč.

Krajský soud v Plzni - jak již bylo uvedeno - napadeným usnesením rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, že uložil stěžovatelům zaplatit prvému odpůrci na nákladech řízení před soudem I. stupně částku 28.250,- Kč. Krajský soud tak rozhodl s přihlédnutím k ust. vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) podle něhož částka 10.000,- Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech žalob za projev vůle, nejde-li o předmět právního úkonu, k jehož vzniku, změně nebo zániku má projev vůle směřovat, penězi ocenitelný. V posuzované věci bylo předmětem řízení uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání pozemkové parcely č. 2372, k.ú. D. o výměře 10 456 m2, tedy věc penězi ocenitelná. Podle znaleckého posudku předloženého prvým žalovaným činí hodnota pozemku částku 3,517.710,- Kč. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby tedy činí s přihlédnutím k hodnotě věci 14.050,- Kč. Za 2 právní úkony a 2 režijní paušály představují výdaje za právní zastoupení částku 28.250,- Kč.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají nesprávnou argumentaci krajského soudu při výkladu ust. advokátního tarifu. Podle jejich názoru je podstatný pouze obsah žalobního návrhu. Povinnost uzavřít dohodu o vydání nemovitosti podle nelze penězi ocenit a o zaplacení ceny nemovitosti žalováno nebylo. Přesto krajský soud vycházel z ceny nemovitosti ve výši 3,520.000,- Kč (poznámka: částka je nepřesně uvedena, krajský soud vycházel z částky 3,517.710,- Kč) a nezákonným výkladem ustanovení vyhl. č. dospěl "k hodnotě advokátního tarifu" ve výši 14.050,- Kč. Tímto rozhodnutím porušil svoji vázanost zákonem (článek 95 y a per analogiam článek 28 d).

Z těchto důvodů navrhli stěžovatelé, aby bylo napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušeno.

Ústavní soud se v prvé řadě - po posouzení všech výše uvedených skutečností - zabýval otázkou, zda v projednávané věci lze vůbec o porušení základních práv a svobod stěžovatelů uvažovat. Otázkou odměn advokátů podle advokátního tarifu se Ústavní soud již zabýval ve věci

sp. zn.

(srov. Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 10, Vydání 1., Praha C. H. Beck 1998, usn. č. 15), v níž vyslovil tento názor: "Výše advokátní odměny za poskytování různých forem (druhů) právní pomoci je ex lege upravena - s možnými korekcemi, s přihlédnutím k povaze věci, případně její složitosti - podle jednotlivých typů tak, jak je v dlouhodobé praxi lze postřehnout a není věcí ústavního soudnictví, aby do typově odvozené struktury advokátních odměn a z ní se odvíjející praxe obecných soudů jakkoli zasahovalo." Z ústavně právního hlediska není důvodu, aby uvedené stanovisko Ústavního soudu nebylo aplikováno i v této souzené věci.

Ústavní soud dále poukazuje na to, že o náhradě nákladů řízení ve smyslu ust. rozhoduje soud z úřední povinnosti. Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení postupuje podle sazebníků a podle zásad stanovených pro náhradu mzdy a hotových výdajů ( ). Jestliže soud v těchto intencích postupoval, v řízení o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání pozemkové parcely (č. 2372 k.ú. D. o výměře 10 456 m2) považoval pozemek za věc, která je penězi ocenitelná a při určení jeho hodnoty vycházel ze znaleckého posudku J. R., který předmětný pozemek ocenil částkou 3,517.710,- Kč, pak tento postup za porušení vázanosti soudu zákonem považovat nelze.

Nelze konečně přehlédnout, že stěžovatelé v ústavní stížnosti pouze polemizují se stanoviskem obecného soudu, aniž by svá tvrzení řádně zdůvodnili. Pouhý odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu SR ze dne 28. 6. 1996 a na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , bez bližších údajů o tom, v jakém směru se stěžovatelé těchto rozsudků dovolávají, není postačující. Rovněž tvrzení stěžovatelů, že v souzené věci došlo k porušení u zaručených základních práv a svobod - mimo odkaz na y a d - bližší odůvodnění postrádá.

Na základě těchto zjištění ústavní soud neshledal, že by byla napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni porušena základní práva nebo svobody stěžovatelů, zakotvená v ústavních zákonech nebo mezinárodních smlouvách podle y.

Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodl tak, že ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

P o u č e n í : proti tomuto usnesení není odvolání přípustné

V Brně dne 2. června 1999

JUDr. Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu