Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 283/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. K.F., zastoupeného advokátem JUDr. J.V., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 1998, čj. -116, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 1997, čj. -78, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti s odvoláním na porušení a 95 y ČR a d domáhal zrušení shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , ze dne 17. 1. 1997, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jímž byla jeho žaloba na zaplacení 5.809.400,- Kč, odpovídající slevě za závady zjištěné na jím vydražené provozní jednotce v částce 2.822.300,- Kč zamítnuta a v částce 2.927.100,- Kč bylo řízení v důsledku zpětvzetí zastaveno. Pokud jde o zamítnutou částku 2.822.300,- Kč, dospěl krajský soud k závěru, že majetek stěžovatel získal kupní smlouvou, a proto by bylo možno uvažovat o odpovědnosti za vady podle obč. zákona, avšak že tato nebyla uplatněna v prekluzivní 6 měsíční lhůtě, tj. do 11. 6. 1993, ačkoliv z předložených příloh soudu jednoznačně vyplynulo, že stěžovatel v této lhůtě vady vytkl a uplatnil. Krajský soud pak připustil dovolání, přičemž za otázky zásadního právního významu vymezil otázku právní povahy příklepu licitátora a otázku částečné neplatnosti smlouvy o převodu vlastnického práva k provozní jednotce. Stěžovatelovo dovolání, namítající nesprávnost skutkového závěru o tom, že stěžovatel vady ve lhůtě stanovené zákonem nevytkl, však Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl pro jeho nepřípustnost, protože se netýkalo dvou otázek zásadního právního významu, jak je odvolací soud vymezil. Uvedený postup považuje stěžovatel za zcela formální přístup k aplikaci práva, nerespektující povinnost soudu zjišťovat materiální pravdu a následně na ní aplikovat právo, a tím i porušující ústavní zásadu práva na soudní ochranu.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, sp. zn. , z něhož zjistil, že odvolací soud bez návrhu stěžovatele ve výroku rozsudku vyslovil přípustnost dovolání a v odůvodnění uvedl, že v předmětném řízení byla řešena jakožto otázka zásadního právního významu otázka právní povahy příklepu licitátora při veřejné dražbě a právní otázka částečné neplatnosti smlouvy o převodu vlastnického práva k provozní jednotce.

Dále Ústavní soud zjistil, že stěžovatel ve svém dovolání sice odkázal na (správně 3) písm. d)(nesprávné právní posouzení věci) , nicméně současně s odkazem na dopisy ze dne 6. 1. 1993, 25. 2. 1993, 19. 3. 1993, 10. 3. 1993, 17. 3. 1993, 29. 4. 1993 a 10. 5. 1993 namítal nesprávnost skutkového zjištění soudu o tom, že právo z odpovědnosti za vady nebylo uplatněno do 6 měsíců. Nejvyšší soud pak ústavní stížností napadeným usnesením dovolání odmítl jako nepřípustné, neboť stěžovatel se sám vyslovení přípustnosti dovolání nedomáhal a stejně tak se ve svém dovolání nepřidržel vyřešení těch právních otázek, jejichž přípustnost byla založena rozhodnutím odvolacího soudu, tj. otázky právní povahy příklepu licitátora při veřejné dražbě, a právní otázky částečné neplatnosti smlouvy o převodu vlastnického práva k provozní jednotce.

Protože stěžovatel zcela přehlíží tu podstatnou okolnost, že dovolání dle se váže na rozhodnutí po právní stránce zásadního významu a potažmo dovolacích důvodů dle , písm. b), písm. d) , a nelze jím proto řešit problém skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování, tedy dovolací důvod dle , jak se právě snaží docílit stěžovatel, když namítá s odkazem na listinné důkazy nesprávnost skutkového závěru soudu o tom, že právo z odpovědnosti za vady nebylo uplatněno do 6 měsíců, nezbylo než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Stran ústavní stížnosti, podané na poště k přepravě dne 19. 6. 1998, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, Ústavní soud uvádí, že tato je s ohledem na 60 denní lhůtu pro podání ústavní stížnosti, upravenou v , podána opožděně, neboť rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl stěžovateli, resp. jeho zástupci, doručen 20. 2. 1997.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

V Brně dne 8. 6. 1999 předseda senátu Ústavního soudu