Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 167/99

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti A. B., zastoupeného JUDr. J. U., advokátem, proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, živnostenského odboru ze dne 9. 2. 1999, č.j. ZIV-1340/97/B/Flei/71, ve spojení s rozhodnutím Obvodního úřadu v Praze 8, živnostenského odboru ze dne 5. 2. 1997, č.j. 96/51205-3083, a proti zásahu Městského soudu v Praze, jako orgánu veřejné moci, dou zaručených základních práv a svobod,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 1. 4. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí živnostenského odboru Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 9. 2. 1999, č.j. ZIV-1340/97/B/Flei/71, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí živnostenského odboru Obvodního úřadu v Praze 8 ze dne 5. 2. 1997, č.j. 96/51205-3083, kterým byla stěžovateli uložena pokuta 5.000,- Kč za porušení , živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel je přesvědčen, že napadená rozhodnutí byla vydána nepříslušnými správními orgány, čímž dle jeho názoru došlo k porušení y ("Ústava"), resp. d ("Listina"). Dále je přesvědčen, že se žádného protiprávního jednání nedopustil, neboť zjištěné závady neměly oporu v zákoně, čímž dle jeho názoru došlo k porušení ve vazbě na a 2y.

Stěžovatel ústavní stížností napadl též rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. října 1998, č.j. -35, jemuž vytkl, že obsahuje takové právní názory, jež jsou svojí podstatou zásahem do ústavně zaručených základních občanů - podnikatelů.

Spolu s ústavní stížností stěžovatel podal návrh na zrušení , živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů, , ve znění pozdějších předpisů (silniční zákon) a prováděcí , ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud především poukazuje na skutečnost, že ústavní stížnost se opírá prakticky výhradně o argumentaci vycházející z přesvědčení stěžovatele o neústavnosti právních předpisů, které se k věci vztahují. V tomto směru Ústavní soud odkazuje na odůvodnění svého usnesení ze dne 18. 5. 1999,

sp. zn.

, ve věci, kde byl stěžovatel jedním z účastníků řízení. V tomto usnesení Ústavní soud zřetelně formuloval důvody, pro které považuje návrhy za zjevně neopodstatněné.

Kromě toho třeba konstatovat, že stížnost nesplňuje formální podmínky stanovené zákonem č , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Ustanovení zákona sice opravňuje fyzickou nebo právnickou osobu podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ("Ústava"). Ustanovení zákona je však nutno vykládat ve vztahu k ustanovení zákona, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytuje.

V daném případě je nutno přihlédnout k ustanovením části páté hlavy druhé , jež mj. umožňují přezkum pravomocných rozhodnutí správních orgánů vydaných ve správním řízení. Takovým rozhodnutím je i napadené rozhodnutí živnostenského odboru Magistrátu hlavního města Prahy. Pokud tedy stěžovatel nevyužil možnost podat proti napadenému rozhodnutí žalobu podle části páté hlavy druhé , nevyčerpal tím všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytuje. Pokud je pak nepřímo napadán rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 1998, č.j. -35, resp. právní názory v něm obsažené, třeba uvést, že lhůty pro jeho napadení ústavní stížností stanovené v již uplynuly.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu ČR (viz např. usnesení , publikované pod č. 22. sv. 4, Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR), byla-li stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu § 74 zákona. Navíc v dané věci návrh spojený s podanou stížností, tedy návrh na zrušení celých zákonů či vyhlášek, nesplňuje hlediska cit. § 74 zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 1999

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj