Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 360/98

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti Dr. M.Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 1998, sp. zn. , t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní soud podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť se jedná o podání zjevně neopodstatněné.

Stěžovatel podal dne 12. 8. 1998 k Ústavnímu soudu stížnost, kterou napadá usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 1998, sp. zn. , kterým bylo zastaveno řízení o návrhu stěžovatele na přezkoumání rozhodnutí FŘ ze dne 5. 2. 1998, č. j. FŘ 150/400/98.

Navrhovatel uvádí, že rozhodnutím F.ú., ze dne 8. 10. 1997 č. j. 93764/97/290914/6239 byl podle , ustaven zástupcem pro daňové účely společnosti W.

Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel odvolal k nadřízenému orgánu, neboť se domnívá, že tímto rozhodnutím ze dne 5. 2. 1998 došlo zjevně v rozporu se zákonem k tzv. "kolizi zájmů". Odvolání bylo finančním ředitelstvím zamítnuto.

Navrhovatel napadl toto rozhodnutí správní žalobou. Krajský soud v Brně však řízení pro nedostatek procesněprávního charakteru zastavil.

Stěžovatel nesouhlasí s právním názorem krajského soudu pokud tento tvrdí, že napadené rozhodnutí nemůže být předmětem přezkoumání soudem podle , neboť se jedná o procesní rozhodnutí nezasahující do práv účastníka upravující vedení daňového řízení.

Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení navrhovatele, že rozhodnutím finančního úřadu o ustanovení stěžovatele jako zástupce spol. W., pro daňové účely se ocitl v zájmovém konfliktu s výkonem své advokátské profese.

Vzhledem k tomu, že rozhodnutím finančního orgánu byly podle názoru stěžovatele založeny nejen procesněprávní, ale i hmotněprávní účinky práv a povinností stěžovatele v daňovém řízení, je v daném případě údajně nezbytné přezkoumat oprávněnost tvrzení stěžovatele cestou soudního přezkumu ve smyslu d.

Z usnesení Krajského soudu v Brně soudce zpravodaj zjistil, že stěžovatel (dříve žalobce) se podanou správní žalobou domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí správních orgánů a vrácení věci správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení.

K ustanovení stěžovatele jako zástupce spol. W., pro daňové řízení přistoupil správce daně poté, kdy vyvstaly důvodné pochybnosti o správnosti uvedené adresy sídla společnosti a existenci osob oprávněných zastupovat tuto společnost.

Krajský soud v odůvodnění rozhodnutí zdůraznil, že soudnímu přezkumu podléhají pouze ta správní rozhodnutí, která jsou positivně vymezena v ustanovení a negativně v ustanovení

Jak z ustanovení vyplývá, z přezkumné činnosti jsou vyloučena rozhodnutí správních orgánů předběžné, procesní a pořádkové povahy, když právě žalobou napadené rozhodnutí finančních orgánů je bezesporu právě rozhodnutím procesního charakteru, neboť finanční úřad nerozhodoval o subjektivních právech stěžovatele jako účastníka daňového řízení.

Ústavní soud po přezkoumání spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. , dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zcela neopodstatněná.

Navrhovatelovo podání vychází z tvrzení, že v případě již dříve sjednaného smluvního vztahu mezi ním a posledním skutečně existujícím jednatelem společnosti W., k zastupování na základě dosud nevypovězené plné moci není již schopen odpovědně vykonávat povinnosti uložené mu jako zástupci uvedeného daňového subjektu.

Ústavní soud je však toho názoru, že podstatou (účelem) správního soudnictví je přezkoumávat dodržování mezí zákonnosti ( ) správních orgánů. Při rozhodování správních orgánů je třeba rovněž mít na zřeteli, že dotčený orgán v tomto případě v daňovém řízení vystupuje v oblasti veřejného práva jménem státu, tj. ve vrchnostenské pozici, kdy zcela v souladu s ustanovením , zákon umožňuje bez jakýchkoli podmínek či omezení ve smyslu již citovaného , ustanovit dotčenému daňovému subjektu vhodného zástupce.

Ústavní soud je současně toho názoru, že správcem daně ustanovený zástupce daňového subjektu je podle ustanovení 2 Sb., oprávněn zvolit si v případě kolize zájmů svého zástupce při jednání v otázkách, které by byly porušením principů mlčenlivosti o skutečnostech, které se dozvěděl při výkonu své advokátské profese.

Správce daně je ze zákona ( ) povinen přihlédnout při ustanovení zástupce daňového subjektu pouze k zájmům dotčeného daňového subjektu a zástupce tohoto subjektu z hlediska daňového řízení.

Ostatní zájmy ustanoveného zástupce jsou otázkou výkonu jeho advokátské profese a správce daně k ní ze zákona nepřihlíží.

Senát Ústavního soudu považuje podanou stížnost za zjevně neopodstatněnou, neboť ve smyslu části páté se procesní rozhodnutí správních orgánů nepovažují za rozhodnutí o právech a povinnostech dotčených subjektů a jsou proto ze soudního přezkoumávání vyloučena. Rozhodnutím Krajského soudu v Brně proto nemohlo dojít k porušení tvrzených práv a svobod ve smyslu d a senát Ústavního soudu proto podanou stížnost odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu ÚS

V Brně dne 25. května 1999