Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 216/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů K. B. a J. B., zastoupených advokátkou JUDr. D. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 1999, č.j. -296, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení napadeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byl částečně změněn rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 17. 6. 1997, č.j. -248, a to tak, že byl zamítnut žalobní návrh stěžovatelů (žalobců), že žalovaní Ing. V. P. a M. P. jsou povinni uzavřít se žalobci dohodu o vydání pozemků stav. parc. č. 3812/148 a zahrady č. parc. 3812/98 zapsané na LV č. 4453, kat. úz. P.

Stěžovatelé tvrdí, že tímto rozhodnutím odvolací soud výrazně poškodil oprávněné osoby (žalobce) a bezdůvodně zvýhodnil osoby povinné (žalované), které nabyly majetku v rozporu s platnými právními předpisy, resp. na základě protiprávního zvýhodnění. Stěžovatelé se dovolávají ochrany zakotvené v článku 3 odst. 1 a v článku 11 odst. 1 d a v článku 29 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv.

Proti napadenému rozhodnutí Městského soudu v Praze podali stěžovatelé včas i dovolání, o němž Nejvyšší soud ČR dosud nerozhodl. Dovolání bylo podáno podle ust. , podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Jakkoli s dovoláním nejsou spojeny suspenzivní účinky a podání dovolání nemá vliv na právní moc napadeného rozsudku, bude rozhodnutí o dovolání, jehož přípustnost v projednávané věci vyplývá z ust. , nepochybně tím pravomocným rozhodnutím, které by mohlo být ústavní stížností napadeno. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je totiž náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [ písm. d) y, , odst. 3 písm. a) ]. K této nápravě však nemůže dojít tak, že by v řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, poskytovaném zákonem k ochraně práva, které v projednávané věci bude teprve vydáno (srov. např. Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5., Vydání 1., Praha C. H. Beck 1997 - usn. č. 13, str. 583). Rozhodování o ústavní stížnosti, směřující jen proti rozhodnutí odvolacího soudu, by totiž vedlo v tomto případě k tomu, že rozhodnutím Ústavního soudu by rozhodnutí dovolacího soudu, které bude vydáno, zůstalo nedotčeno, což by k případným rozdílnostem bylo nepochybně v rozporu i s principem právní jistoty.

Z těchto důvodů rozhodl soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků tak, že ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ust. ve spojení s ust. , ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 1999

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj