Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 349/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla v právní věci navrhovatelky I.P., zastoupené advokátem Mgr. P.M., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, ze dne 11. 2. 1998, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 1998, sp. zn. , kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně, a to v části, jíž nebylo vyhověno její žádosti o změnu příjmení nezletilé dcery soudem. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem soudu, dle kterého by změna příjmení nezletilé způsobila snížení pocitu sounáležitosti s otcem. Stěžovatelka je přesvědčena, že pro zdravý psychický rozvoj dcery je důležitější pocit sounáležitosti s matkou, její novou rodinou a sourozencem, kdy pouhé společné příjmení s vlastním otcem nemůže naplnit prázdný citový vztah k otci. O vztahu otce k dítěti svědčí i to, že trvá na zachování příjmení své dcery, přestože si je vědom, že dítě touto formalitou trpí. Stěžovatelka uvádí, že nesprávné závěry soudů vyplývají i z procesních pochybení, neboť přestože stěžovatelka ve smyslu navrhla provedení důkazu vypracováním znaleckého posudku z oboru dětské psychologie a výslechem nezletilé, a to v situaci, kdy novela zákona o rodině č. , zakotvuje právo nezletilého být slyšen v každém řízení, kde se rozhoduje o věci, která se ho týká, nebylo těmto návrhům na provedení důkazů vyhověno. Soud se navíc v odůvodnění svého rozhodnutí ani s odmítnutím provést navrhované důkazy nijak nevypořádal. Stěžovatelka je přesvědčena, že napadeným rozhodnutím byl porušen , d, , a 2 Úmluvy o právech dítěte a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jakožto orgán ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y. Stejně tak Ústavní soud již konstatoval, že z ústavního principu nezávislosti soudů ( y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v Pokud obecný soud postupuje v souladu s těmito ustanoveními , Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů provedené tímto soudem.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. , a dospěl k závěru, že není důvodná.

Podstatou ústavní stížnosti je jednak polemika s právními závěry soudu, pokud se ve svém názoru přiklonil k argumentaci žalované strany, a jednak námitky ohledně dokazování provedeného v rozporu s

Z obsahu připojeného spisu, a to z protokolů o jednání, konaných dne 23. 7. 1997 a 23. 9. 1997, a písemných podání, však Ústavní soud nezjistil, že by v řízení před obecnými soudy byly namítané důkazy, tj. konkrétně žádost o vypracování znaleckého posudku a návrh na výslech nezletilé ze strany stěžovatelky navrhovány.

Z protokolu o jednání, konaném dne 23. 9. 1997, č.l. 100, je zřejmé, že účastníci jednání k dotazu soudu žádné další důkazy nenavrhli.

Z obsahu protokolu o jednání před odvolacím soudem, konaným dne 11. 2. 1998, vyplývá, že soudu byla jako důkaz předložena a přečtena zpráva o psychologické péči PhDr. A.P. Rovněž ani u tohoto jednání nebylo doplnění dokazování požadováno. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je pak patrno, že soud se s tímto provedeným důkazem vypořádal, neboť v souladu s ustanovením své závěry ohledně tohoto důkazu odůvodnil.

Ústavní soud neshledal v ústavní stížnosti namítaná porušení , týkající se provedení a hodnocení důkazů, neboť soud své rozhodnutí v souladu s ustanovením odůvodnil, přičemž na základě dokazování, provedeného v souladu s , dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro přivolení ke změně příjmení nezletilé. Sama skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry soudu, pak není důvodem pro ústavní stížnost.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení principů, obsažených v hlavě páté y, neboť jak již bylo konstatováno, obecné soudy se řídily příslušnými ustanoveními a při svém rozhodování neporušily meze ústavnosti, nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

V Brně dne 11. 5. 1999 předseda senátu Ústavního soudu