Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 497/98

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Vladimíra Paula o ústavní stížnosti stěžovatele K. B., zastoupeného advokátem JUDr. F. K., proti průtahům v řízení Krajského soudu v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že byl vzat usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 1996 do vazby, přestože již tehdy žádný vazební důvod neexistoval. Všechny jeho žádosti o propuštění z vazby byly Krajským soudem v Ostravě, Vrchním soudem v Olomouci a Nejvyšším soudem ČR zamítnuty. V době podání ústavní stížnosti byl tedy již 30 měsíců ve vazbě, což považuje za lhůtu nelogickou a nadbytečnou a svědčící o bezdůvodném protahování trestního řízení. Tím prý byla porušena jeho základní práva a svobody, zakotvená v a v (bez uvedení právního předpisu), dále v d (dále jen " ") a v § 2 odst. 2 (presumpce neviny) a odst. 4 (povinnost orgánů činných v trestním řízení projednávat trestní věci co nejrychleji a při zachování občanských práv) a v §§ 71 a 72 trestního řádu. Proto stěžovatel Ústavní soud žádá, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů ( y), spravedlivě a v přiměřené lhůtě (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a aby jeho vazební věc byla vyřízena přednostně s největším urychlením (§§ 71 a 72 trestního řádu).

K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení - Vrchní soud v Olomouci. Ve svém vyjádření zejména uvedl, že k porušení základních práv a svobod stěžovatele (a tedy k průtahům v řízení) nedošlo a stručně zrekapituloval hlavní momenty průběhu řízení v této trestní věci: dne 2. 5. 1996 bylo stěžovateli sděleno obvinění pro trestný čin, za který byl později pravomocně odsouzen, téhož dne byl zadržen a vzat do vazby z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu. Stěžovatele původně zastupoval Mgr. P., dne 27. 1. 1997 udělil plnou moc Mgr. S. a dne 24. 4. 1998 JUDr. K. Ve dnech 25. - 28. 11. 1997 projednal Krajský soud v Ostravě věc v hlavním líčení a pod č.j. -800 ze dne 28. 11. 1997 vyhlásil vůči stěžovateli a dvěma spoluobžalovaným odsuzující rozsudek. Tento rozsudek byl stěžovateli doručen dne 31. 12. 1997. Na den 28. 4. 1998 nařídil Vrchní soud v Olomouci ve věci veřejné zasedání k projednání odvolání obžalovaných, leč stěžovatel změnil obhájce, a proto bylo řízení proti němu ze společného řízení vyloučeno k samostatnému projednání. Vrchní soud v Olomouci citovaný odsuzující rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Krajský soud v Ostravě vydal dne 14. 8. 1998, č.j. -1060, odsuzující rozsudek nový. Proti tomuto rozsudku se stěžovatel opět odvolal a vrchní soud nařídil veřejné zasedání na den 25. 11. 1998. Obhájce stěžovatele se však z tohoto jednání ze zdravotních důvodů omluvil a proto muselo být řízení proti stěžovateli opět vyloučeno ze společného řízení k samostatnému projednání. Nové veřejné zasedání o odvolání stěžovatele bylo - s ohledem na zdravotní stav jeho obhájce - nařízeno na 2. 2. 1999 a téhož dne bylo odvolání stěžovatele zamítnuto (č.j. -25).

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho posláním je ochrana ústavnosti ( y ČR). Není tedy součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší ani přehodnocovat řízení, před nimi vedená, pokud v nich nejsou porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Stěžovatel v podstatě namítá, že v jeho trestní věci došlo k nedůvodným průtahům, takže celé řízení je protiústavní.

Tento názor Ústavní soud - vycházeje z příslušného soudního spisu - nesdílí.

Ústavní soud v souzené věci shledal, že trestní řízení proti stěžovateli bylo zahájeno dne 2. 5. 1996 a již dne 28. 11. 1997 byl (byť nepravomocně) citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků. S ohledem na složitost souzené věci lze tedy stěží tvrdit, že by již v přípravném řízení trestním došlo ke zbytečným průtahům ve smyslu y. Podle přesvědčení Ústavního soudu ani v řízení před soudem k zbytečným průtahům nedošlo. V tomto směru lze odkázat zejména na podrobné a přesvědčivé vyjádření Vrchního soudu v Olomouci, které je reprodukováno na jiném místě tohoto usnesení. Ústavní soud poukazuje na to, že původně odsuzující rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 1997 Vrchní soud v Olomouci zrušil a Krajský soud v Ostravě musel tedy tuto věc znovu projednat a rozhodnout. Rovněž proti novému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 1998, č.j. -1060, podal stěžovatel odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 2. 2. 1999, sp. zn. , tak, že je zamítl. Rovněž nelze přehlédnout, že stěžovatel a další spoluobžalovaní opakovaně podávali stížnosti proti dalšímu trvání vazby a rovněž o nich příslušné soudy rozhodovaly. Tvrzení o průtazích v trestním řízení tedy nekorespondují s obsahem příslušného soudního spisu a s průběhem trestního řízení. Navíc - jak vyplývá z výše uvedeného - i sám stěžovatel tím, že důsledně využíval svého ústavního a zákonného práva vybrat si (a změnit) svého obhájce - což učinil třikrát - i jeho obhájce tím, že se omluvil z veřejného zasedání, částečně ovlivnili i rychlost řízení v dané trestní věci.

Ústavní soud nemohl přehlédnout ani skutečnost, že již v době podání ústavní stížnosti (tj. dne 30. 11. 1998) byl stěžovatel (nepravomocně) citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 1998 odsouzen za trestný čin podvodu podle ustanovení § 250 odst. 1 a 4 trestního zákona k trestu odnětí svobody v délce trvání 6 roků (poznámka: v době rozhodování Ústavního soudu o ústavní stížnosti již bylo toto rozhodnutí pravomocné). Jednání před Vrchním soudem v Olomouci bylo nařízeno na 25. 11. 1998, ale protože obhájce stěžovatele se z tohoto jednání telegramem ze dne 24. 11. 1998 ze zdravotních důvodů omluvil, bylo řízení proti stěžovateli opětovně vyloučeno ze společného řízení k samostatnému projednání a nové veřejné zasedání v této věci bylo právě s ohledem na zdravotní stav stěžovatelova obhájce odloženo na pozdější termín. To znamená, že zejména v době podání ústavní stížnosti žádné průtahy v řízení neexistovaly a Vrchnímu soudu v Olomouci nelze vytýkat, že důsledně respektoval stěžovatelovo právo na obhajobu a že proto s rozhodnutím ve věci vyčkal na dobu, kdy se bude stěžovatelův advokát moci k líčení dostavit.

Ze všech uvedených důvodů proto Ústavní soud shledal, že základní práva a svobody, jichž se stěžovatel dovolává, porušeny nebyly.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. 5. 1999

JUDr. Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu