Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 89/99

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti R. M., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 11. 1998, č.j. -10, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení a Okresního úřadu v Mostě - pozemkového úřadu, jako vedlejšího účastníka,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 18. 2. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 11. 1998, č.j. -10, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Mostě, pozemkového úřadu ze dne 18. 6. 1998, zn. PÚ 202/98/Kar/476, jímž bylo určeno, že stěžovatel není vlastníkem specifikovaných nemovitostí v k. ú. H.

Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo vlastnit majetek zakotvené v d ("Listina"). Uvedl, že v roce 1992 podal žádost na Pozemkový úřad v Mostě o navrácení nebo odškodnění majetku neoprávněně zkonfiskovaného jeho otci podle dekretu č. 108/1945 Sb. Pozemkový úřad však vyslovil, že není vlastníkem příslušných nemovitostí, přičemž jeho rozhodnutí potvrdil i Krajský soud v Ústí nad Labem. Zásah do svého vlastnického práva stěžovatel spatřuje ve skutečnosti, že aniž by se v jakémkoliv svém podání dovolával , bylo mu podle tohoto zákona odmítnuto vlastnické právo náležející mu po jeho otci. Závěrem stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vydal nález, kterým napadené rozhodnutí bude zrušeno a věc vrácena Okresnímu úřadu v Mostě.

Krajský soud v Ústí nad Labem, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatel se domáhal vydání nemovitostí, které nikdy nesloužily zemědělské činnosti a nejednalo se o zemědělský majetek. Dále odkázal na bližší odůvodnění napadeného rozsudku a navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.

Okresní úřad v Mostě, okresní pozemkový úřad, jako vedlejší účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatel spolu se svojí matkou uplatnili ve stanovené lhůtě nárok na vrácení nemovitostí podle , zákon o půdě. Vzhledem k tomu, že veškerý nárokovaný majetek byl v roce 1945 konfiskován podle dekretu č. 12/1945 Sb. a dekretu č. 108/1945 Sb., byl nárok posuzován podle , neboť přechod majetku konfiskací není uveden v zákona o půdě. Ve svém rozhodnutí, jež bylo předmětem soudního přezkumu, pozemkový úřad rozhodl pouze o nezemědělském majetku. O ostatních nemovitostech bude pozemkový úřad rozhodovat až poté, co budou vyjasněny a prokázány příbuzenské vztahy stěžovatele k původním vlastníkům nemovitostí. Dále uvedl, že pozemkové úřady nemohou posuzovat oprávněnost konfiskací majetku, neboť opravné prostředky obsahovaly již samotné konfiskační dekrety. Závěrem uvedl, že nesouhlasí s tvrzeným zásahem do ústavně zaručeného základního práva stěžovatele, a poukázal na judikaturu Ústavního soudu, podle níž se právo vlastnit majetek vztahuje na již konstituované vlastnictví, nikoliv na tvrzený nárok na ně.

Ústavní soud si dále vyžádal správní spis Okresního úřadu v Mostě - pozemkového úřadu, sp. zn. PÚ 202/98/Kar/476 a spis Krajského soudu v Ústí nad Labem, spis. zn. , a poté, co se seznámil s jejich obsahem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy ( zákona). V daném případě byl napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 11. 1998, č.j. -10, stěžovateli doručen 21. 11. 1998, a stejným dnem započala běžet zákonná šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti, jež uplynula dne 19. ledna 1999. Stížnost však byla podána k poštovní přepravě dne 17. 2. 1999, tudíž evidentně po uplynutí uvedené lhůty.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona odmítl jako návrh podaný opožděně.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. 5. 1999

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj