Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 39/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem o ústavní stížnosti stěžovatele Z. N., zastoupeného advokátem JUDr. R. Z., proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 10. 1996, sp. zn. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 1. 1999, sp. zn. ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 1998, sp. zn. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 1. 1999, sp. zn. , "ve prospěch svého bratra ing. S. N.", kterou se dále domáhá "zrušení zbavení osobní svobody" stěžovatele a jeho bratra ing. S. N. a rozhodnutí "o předběžných opatřeních", spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu, § 16 odst. 2 trestního zákona a § 4 písm. b) trestního zákona, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 25. 1. 1999, kterou doplnil přípisem datovaným ke stejnému dni, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a zákonných ustanovení.

Ústavní soud vyzval stěžovatele přípisem ze dne 8. 2. 1999, který stěžovatel obdržel dne 11. 2. 1999, k odstranění vad ústavní stížnosti s upozorněním, že musí být zastoupen advokátem, "který sepíše i jeho ústavní stížnost". Zároveň Ústavní soud stěžovatele výslovně vyzval, aby mu zaslal kopii rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní soud k odstranění uvedených vad stanovil lhůtu 30 dnů od doručení této výzvy, přičemž stěžovatele upozornil, že pokud v této lhůtě nedojde Ústavnímu soudu řádná ústavní stížnost, jíž budou uvedené vady návrhu odstraněny, bude návrh odmítnut.

V přípisu ze dne 12. 3. 1999 (doručeném Ústavnímu soudu dne 17. 3. 1999), označeném jako "doplnění ústavní stížnosti navrhovatele ze dne 21. 1. 1999", stěžovatelův advokát JUDr. R. Z. doložil příslušnou plnou moc, určenou k zastupování před Ústavním soudem, a zároveň Ústavnímu soudu sdělil, že se s obsahem ústavní stížnosti sepsané klientem seznámil, s jejím obsahem se plně ztotožňuje, odvolává se na něj a případná doplnění uvede dodatečně.

Z ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že fyzické a právnické osoby v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem. Protože podle ustanovení tohoto zákona je řízení zahájeno dnem doručení návrhu Ústavního soudu, je zřejmé, že povinnost právního zastoupení se vztahuje na celé řízení před Ústavním soudem, nikoliv tedy pouze na některou jeho část. Z toho je tedy nutno dovozovat, že nestačí, když se advokát ztotožní s předchozím podáním svého klienta, nýbrž je nutno, aby stěžovatele zastupoval od počátku řízení před Ústavním soudem a proto aby také za něj sepsal ústavní stížnost, tj. návrh na zahájení řízení. O tom byl stěžovatel náležitě poučen.

Jak však vyplývá z výše uvedeného, v souzené věci stěžovatelův advokát ústavní stížnost nesepsal, ale pouze se s ní "ztotožnil". Navíc stěžovatel neodstranil další vadu, na níž byl výslovně upozorněn, tj. nezaslal Ústavnímu soudu kopii rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Je tedy zřejmé, že navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Proto Ústavní soud návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ ].

K té části návrhu, v níž se stěžovatel domáhá zrušení ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu, § 16 odst. 2 trestního zákona a § 4 písm. b) trestního zákona, Ústavnímu soudu nezbývá než odkázat na svoji ustálenou judikaturu, podle níž návrh na zrušení zákona nebo jeho

jednotlivých ustanovení, podaný spolu s ústavní stížností, musí sdílet její osud, je-li odmítnuta (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 4, C. H. Beck, Praha, 1996, str. 351 a násl.). I tento návrh tedy Ústavní soud odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. května 1999

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj