Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 63/99

-14

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne

13. května 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Šečíka, ve věci ústavní stížnosti J. L.,

zastoupeného JUDr. A. P., advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne

23. září 1998, sp. zn. , a Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. ledna 1998, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem, označeným jako stížnost pro porušení zákona proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. září 1998, sp. zn. , se stěžovatel domáhal přezkoumání označeného rozhodnutí s tím, že je pokládá za nesprávné. Podle jeho přesvědčení výslechy svědků provedl vyšetřovatel nezákonným způsobem, obhájci nebylo umožněno zúčastnit se rekonstrukce a také hodnocení důkazů soudem nebylo v souladu s tr. řádu. Podáním ze dne 18. března 1999 doplnil návrh s poukazem na a 95y, na odst. ld a Úmluvy a současně navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. ledna 1998, sp. zn. , a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. září 1998, sp. zn.

.

-15

Podle ustanovení a , ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Z obsahu usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. září 1998, sp. zn.

, nebyl shledán zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává. Označený soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně a rovněž se vypořádal se všemi uplatněnými námitkami stěžovatele. Z odůvodnění usnesení, které je přiléhavé a vyčerpávající, vyplývá, že odvolací soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku i správnost postupu řízení, které mu předcházelo.

S ohledem na výše uvedené byl návrh, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. září 1998, sp. zn. , jako zjevně neopodstatněný odmítnut

[ , ve znění pozdějších předpisů].

Návrh, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. ledna 1998,

sp. zn. , byl podán po lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 výše citovaného zákona - při doplnění ústavní stížnosti ze dne 18. března 1999. Je třeba uvést, že při zkoumání opodstatněnosti stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci vzal Ústavní soud zřetel i na obsah tohoto rozsudku - z obsahu odůvodnění dospěl k závěru, že Vrchní soud při jeho přezkumu nepochybil, když rozhodnutí soudu I. stupně shledal pečlivým, podrobným a přesvědčivým a když odvolání proti němu zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. května 1999

JUDr. Vladimír Jurka

předseda III. senátu Ústavního soudu