Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 21/99

-15

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne

13. května 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti V. B., zastoupené JUDr. J. N., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 1998, č. j. -120, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. února 1998, č. j. -107, a Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. ledna 1997, č. j. -75, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem, podaným 14. ledna 1999, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 1998, č. j. -120, kterým bylo odmítnuto její dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Uvedla, že rozsudkem Obvodního soudu

pro Prahu 7 č. j. -75 a Městského soudu v Praze č. j. -107, který jej potvrdil, byla zavázána vyklidit byt v Praze 7 na ul. U. č. 1 ve lhůtě 3 měsíců a současně byl zamítnut její návrh na určení, že se stala uživatelkou označeného bytu

po zemřelé J. B. Oběma rozsudky a odmítnutím dovolání proti nim se cítí dotčena na právech, zaručených , 36 odst. 1, 37 odst. 3 d, jakož i , 95 odst. 1 a 96 odst. 1 y. Podle jejího přesvědčení soudy nerespektovaly kautely pro hodnocení důkazů dle v návaznosti na ustanovení a svá rozhodnutí opřely pouze o důkazy vedlejších účastníků. Poukázala dále na situaci, v níž se po rozhodnutí soudu ocitla - sama pečuje o dítě, její sociální postavení je tíživé, nemá možnost jakéhokoliv jiného bydlení. Proto navrhla zrušení označených rozsudků soudu I. a II. stupně a usnesení Nejvyššího soudu.

-16

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutí v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu č. j. -120 nebylo zjištěno porušení práv, jichž se navrhovatelka v ústavní stížnosti dovolává. Pokud jde o přípustnost dovolání a důvody, pro které bylo odmítnuto, odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu je přiléhavé a vyčerpávající, a proto návrh, směřující proti němu, byl shledán zjevně neopodstatněným [ , ve znění pozdějších předpisů]. Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. února 1998 byla podána po lhůtě stanovené v citovaného zákona, stejně jako stížnost proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7, která je také stížností nepřípustnou [ ,

odst. 2 a 4, , ve znění pozdějších předpisů].

Pro výše uvedené byl návrh v celém rozsahu odmítnut [ , a e) ].

Poněvadž byl návrh odmítnut, netrval Ústavní soud již na odstranění vady předložené plné moci, která nebyla v souladu s , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. května 1999

JUDr. Vladimír Jurka

předseda III. senátu Ústavního soudu