Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 200/99

-14

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne

13. května 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti Z. Š.,

zastoupeného JUDr. P.P., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. srpna 1998, sp. zn. , Městského soudu v Praze ze dne 27. června 1996, sp. zn. , a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. února 1996, sp. zn.

, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal přezkoumání postupu soudů, které rozhodovaly o jeho žalobě na určení, že je vlastníkem vydražené provozní jednotky "Areál OSP v J." a že je žalovaný - Fond národního majetku České republiky, povinen mu označenou jednotku vydat. Vyslovil přesvědčení, že soudy nesprávně aplikovaly , o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, a svým rozhodnutím zasáhly do práv, zaručených , 2 odst. 2, 4 odst. 1, 11 odst. 1 a 3 a d. Navrhl proto vyslovení odkladu vykonatelnosti napadených rozhodnutí a zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 1998, sp. zn. , Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. února 1998, sp. zn. , a Městského soudu v Praze ze dne 27. června 1996, sp. zn. .

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

-15

Ústavní soud z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 1998, č. j.

-75, neshledal zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí a jeho odůvodnění vypořádal se všemi námitkami stěžovatele, které se týkaly výkladu , ve znění pozdějších předpisů, a aplikace citovaného ustanovení soudy I. i II. stupně. Shodně s těmito soudy dospěl Nejvyšší soud

ke zjištění, že stěžovatel, jako bratr člena popř. předsedy okresní privatizační komise, se účastí ve veřejné dražbě dostal do rozporu se zákonnými ustanoveními, kupní smlouva, uzavřená ve veřejné dražbě příklepem licitátora je absolutně neplatná a nemohlo tedy dojít k převodu vlastnictví k předmětným nemovitostem na stěžovatele.

Pro výše uvedená zjištění byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Pro odmítnutí stížnosti z důvodu výše uvedeného nebyl stěžovatel, prostřednictvím svého zástupce, vyzýván k odstranění vad návrhu - k předložení plné moci, odpovídající § 31 odst. 1 zák. o Ústavním soudu, k odstranění rozporu mezi obsahem návrhu nálezu a obsahem zmocnění v plné moci. Je třeba také uvést, že návrh na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. června 1996 a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. února 1996 bylo nutno považovat za návrh nepřípustný, podaný v rozporu s ustanovením , písm. a), odst. 2 a 4 a s , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. května 1999

JUDr. Vladimír Jurka

předseda III. senátu Ústavního soudu