Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 146/98

Ústavní soud rozhodl v právní věci M. B., zastoupené JUDr. L. J., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 29. 9. 1992, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka ve svém podání ze dne 30. 3. 1998, doručeném Ústavnímu soudu dne 31. 3. 1998, napadla rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 29. 9. 1992, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku, sp. zn. , ze dne 18. 3. 1992.

Ve své ústavní stížnosti uvedla, že návrhem u Okresního soudu ve Frýdku - Místku se spolu s vedlejšími účastníky řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovaným - Městu Frýdlant nad Ostravicí a České republice, zast. Okresním úřadem ve Frýdku - Místku, byla uložena povinnost uzavřít s žalobci dohodu o vydání nemovitosti č. p. 9 ve F., která na žalované přešla na základě kupní smlouvy uzavřené v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Soudem I. stupně byl návrh zamítnut. Soud II. stupně na základě odvolání žalobců rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Dne 15. 10. 1992 vydal Krajský soud v Ostravě doplňující rozsudek, kterým proti svému původnímu rozhodnutí připustil dovolání. Vrchní soud v Praze však podané dovolání odmítl s tím, že shledal, že podle ve spojení s není dovolání přípustné, neboť krajský soud formálně pochybil, když dovolání proti svému rozhodnutí připustil až ve svém doplňujícím rozsudku ze dne 15. 10. 1992 a neučinil tak již při vyhlášení rozsudku dne 29. 9. 1992.

Stěžovatelka se domnívá, že rozhodnutím obecných soudů bylo porušeno její právo na soudní ochranu, byl porušen y ČR a a d.

Před samotným projednáním obsahu ústavní stížnosti se Ústavní soud nejdříve musel zabývat otázkou, zda ústavní stížnost byla podána ve lhůtě stanovené zákonem pro její podání. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ) a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Uvedené ustanovení bylo do této podoby upraveno novelou č. , která nabyla účinnosti 10. 5. 1998. Před touto novelou uvedená 60 denní lhůta počínala dnem nabytí právní moci rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Ze spisu Okresního soudu ve Frýdku - Místku Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o odmítnutí dovolání nabylo právní moci dne 3. 6. 1994, rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě jako soudu odvolacího pak nabylo právní moci již dne 1. 12. 1992.

Z výše uvedených okolností je zcela zřejmé, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené pro její podání , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nemá ze zákona možnost prominout stěžovateli lhůtu pro podání ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj podle ustanovení cit. zákona mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost usnesením odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 13. května 1999

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu