Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 7/99

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti navrhovatele Z. P., zastoupeného JUDr. E. B., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , ze dne 10. 11. 1998, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách, č. j. -36, ze dne 15. 9. 1998, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se ve svém podání, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 6. 1. 1999, domáhal přezkoumání usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , ze dne 10. 11. 1998, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách, č. j. -36, ze dne 15. 9. 1998. Tímto rozsudkem bylo navrhovateli uloženo vyklidit hospodářskou budovu na stavební parcele č. 328 v katastrálním území B. u Moravské Třebové do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí. Současně mu bylo uloženo nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3 050 Kč.

Po přezkoumání návrhu Ústavní soud zjistil, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví. Navrhovatel byl tedy přípisem ze dne 14. 1. 1999 vyzván, aby svoje podání uvedl do souladu se zákonnými požadavky a současně mu byla stanovena lhůta k odstranění vytýkaných nedostatků, která činila 20 dnů ode dne doručení výzvy navrhovateli. Dne 31. 3. 1999 obdržel Ústavní soud doplnění návrhu, který po tomto doplnění již všechny zákonné formální požadavky ústavní stížnosti splňoval.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že postupem obecných soudů bylo porušeno jeho základní právo zaručené v d, podle něhož má každý právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Toto porušení spatřuje jednak v tom, že soud I. stupně projednal jeho věc v jeho nepřítomnosti, ačkoliv se telefonicky omluvil a žádal soud, aby nebylo jednáno v jeho nepřítomnosti, jednak v tom, že odvolací soud odmítl jeho odvolání proti rozsudku soudu I. stupně jako opožděné, ačkoliv jej podal v zákonné 15denní lhůtě.

Po přezkoumání formálních náležitostí ústavní stížnosti se Ústavní soud dále zabýval otázkou její přípustnosti.

Jak vyplývá z ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozsudku soudu I. stupně pro jeho opožděnost podle . Jak však dále vyplývá z ustanovení , je proti usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání vždy přípustné dovolání. Je tedy nepochybné, že právě dovolání je v tomto případě tím posledním procesním prostředkem k ochraně práva stěžovatele, který má na mysli již citované ustanovení . Protože stěžovatel nerespektoval , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nepodal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání a nevyčerpal tak všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, nezbylo Ústavnímu soudu nic jiného, než návrh jako nepřípustný s odvoláním na výše cit. zákona odmítnout. Vzhledem k odmítnutí návrhu nejsou ani splněny podmínky cit. zákona pro přiznání náhrady nákladů právního zastoupení navrhovatele.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 17. května 1999

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu