Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 122/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr.Vojtěcha Cepla ve věci navrhovatele Z.M., právně zastoupeného advokátem Mgr. K.K., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 1997, čj. -254, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Dne 18. 3. 1998 došla Ústavnímu soudu ústavní stížnost navrhovatele Z.M. proti v záhlaví uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze. Ústavní stížnost byla podána včas a po formální stránce splňuje podmínky pro podání ústavní stížnosti dle a , o Ústavním soudu.

Obvodní soud pro Prahu 8 jako soud I. stupně zamítl svým rozsudkem ze dne 23. 4. 1997, čj. -223, návrh otce na snížení výživného pro nezl. D.Š., naposledy stanoveného rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 3. 1995, čj. , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 1995, čj. .

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. 12. 1997, čj. -254, napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal Z.M. ústavní stížnost, ve které vytýká tomuto soudu, že nesprávně aplikoval zákonné ustanovení , o sociální potřebnosti účinnému ke dni rozhodnutí soudu, resp. že k tomuto zákonnému ustanovení, jakož i k rozhodnutí orgánu státní správy takové ustanovení aplikujícímu, vůbec nepřihlédl, v důsledku čehož bylo porušeno základní právo a svoboda stěžovatele, protože podle věta druhá d (dále jen " ") stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje občany, kteří nemohou bez své viny vykonávat právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací s tím, že podmínky stanoví zákon.

Uvedené právo bylo napadeným soudním rozsudkem porušeno, protože stěžovateli nebylo umožněno snížit svoji vyživovací povinnost k nezl. dceři v situaci, kdy bez své viny nemůže vykonávat práci, aniž by došlo ke snížení částky peněžních prostředků, které bude mít on sám k dispozici, pod hranici životního minima.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

V odůvodnění ústavní stížnosti směšuje navrhovatel instituty, které upravují odlišné právní vztahy. Čl. 26 odst. 3 věta druhá y garantuje sociální práva občana vůči státu, zatímco obecné soudy v předmětné věci rozhodovaly o návrhu otce na snížení výživného, tedy nikoliv ve vztahu stát - občan (soukromoprávní vztah), ale ve vztahu občan - občan (soukromoprávní vztah). V napadeném rozhodnutí tudíž nikterak nemohlo dojít k porušení stěžovatelem citovaného věta druhá y, neboť jím právo stěžovatele na hmotné zajištění ze strany státu nebylo nijak dotčeno.

Ústavní soud ve své judikatuře již vícekrát zdůvodnil, že není další instancí, jíž by příslušelo přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, pokud ovšem rozhodnutím obecných soudů nedošlo současně k porušení ústavně zaručených práv a svobod, tak jak to předpokládá ČR v písm. d) ve spojení s , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím obecných soudů nedošlo k porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele tak, jak to předpokládá ČR, a proto rozhodl v souladu s ustanovením usnesením o odmítnutí návrhu jako zjevně neopodstatněného bez přítomnosti účastníků.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

V Brně dne 18. května 1999 předseda senátu Ústavního soudu