Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 80/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti Ing. M. M., zastoupeného JUDr. L. V., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 1998, č.j. -24, ve spojení s rozhodnutím Úřadu města Olomouce ze dne 19. 8. 1997, č.j. R-585/97 a rozhodnutím Okresního úřadu Olomouc ze dne 26. 3. 1998, č.j. RVV/2662/97, O 85/97 Kol, za účasti Okresního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení a Okresního úřadu Olomouc, jako vedlejšího účastníka,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 12. 2. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 1998, č.j. -24, ve spojení s rozhodnutím Úřadu města Olomouce ze dne 19. 8. 1997, č.j. R-585/97, a rozhodnutím Okresního úřadu Olomouc ze dne 26. 3. 1998, č.j. RVV/2662/97, O 85/97 Kol. Uvedeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Okresního úřadu v Olomouci, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu města Olomouce, kterým bylo stěžovateli uloženo napomenutí za přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1993 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a povinnost nahradit náklady řízení.

Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím, včetně předcházejících správních rozhodnutí, bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces zakotvené v d ("Listina"), a a 95 y ("Ústava"). Uvedl, že dne 13. 4. 1997 v souvislosti s návštěvou své nezletilé dcery v bydlišti matky, se kterou nežije, byl fyzicky napaden matkou nezletilé a jejím přítelem. Následně na to byl v přestupkovém řízení uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití, jehož se dle přestupkové komise měl dopustit tím, že matku nezletilé silou odstrčil od kočárku s dítětem a jejího přítele udeřil do obličeje. V rámci přezkumu správního rozhodnutí Okresní soud v Olomouci žalobu zamítl. Podle názoru stěžovatele nebyly využity důkazní prostředky, které navrhoval, a při hodnocení důkazů soud učinil právní závěry, jež jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními, přičemž porušil zásadu "ind dubio pro reo". Závěrem navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Okresní soud v Olomouci, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti plně odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku a navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu v Olomouci, sp.zn. , a poté, co se seznámil s jeho obsahem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel v zásadě opakuje námitky, které již uplatňoval v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, a staví tak v podstatě Ústavní soud do role další soudní instance. Toto postavení Ústavnímu soudu, jak již opakovaně dal najevo v mnoha svých rozhodnutích, nepřísluší. Do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasahovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím je zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod. Takové porušení práv stěžovatele však v posuzované věci Ústavní soud neshledal. Stěžovateli nebylo odepřeno právo na soudní ochranu, vyplývající z y ČR a y, proces byl také veden při dodržení ústavních principů zakotvených v hlavě páté y, zaručující právo na spravedlivý proces. V rámci volného hodnocení důkazů učinil obecný soud závěr, že správní orgány obou stupňů posoudily věc po právní stránce správně, stejně tak i skutkový stav, jak byl zjištěn, byl dostačující k posouzení věci, když všechny osoby na události zúčastněné byly vyslechnuty a bylo přihlédnuto i k listinným důkazům. To, že s takovými závěry stěžovatel nesouhlasí, nemůže samo o sobě zakládat porušení tvrzených ústavních práv či svobod. Pokud by totiž měla být porušením y, resp. y, každá situace, kdy se strana ve sporu neztotožní se skutkovým či právním posouzením případu, pak by se Ústavní soud stal součástí soustavy obecných soudů, kterou z hlediska ústavního není, ani být nemůže. Navíc pak se jeví být Ústavnímu soudu celá věc natolik bagatelní, že již tato skutečnost sama o sobě vylučuje její posun do ústavněprávní roviny a činí tak návrh zjevně neopodstatněným.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu