Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 62/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti D., s.r.o., zastoupené JUDr. J. H., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 1998, č.j. -35, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 4. 2. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 1998, č.j. -35, kterým bylo zastaveno řízení o odvolání žalovaného J. K. proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 6. 8. 1998, č.j. -16. Posledně uvedeným rozhodnutím byl žalovaný uznán povinným zaplatit stěžovatelce (žalobci) 6.153,20 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Ústavní stížnost směřuje proti té části napadeného usnesení odvolacího soudu, v níž vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Stěžovatelka je přesvědčena, že postupem odvolacího soudu bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zakotvené v d ("Listina"). Uvedla, že jí nebylo odvolacím soudem oznámeno, že žalovaný vzal své odvolání zpět, a tudíž se ani nedozvěděla, že tento soud bude vydávat rozhodnutí o zastavení řízení. Přesto však byla nucena na základě výzvy soudu I. stupně podat prostřednictvím svého právního zástupce písemné vyjádření k odvolání, čímž jí vznikly náklady. Odvolací soud měl dle názoru stěžovatelky o zpětvzetí odvolání vyrozumět a dát jí možnost náklady vyčíslit.

Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že dle jeho názoru není nutno zasílat stejnopis zpětvzetí odvolání protistraně ve sporu, neboť takovou povinnost neukládá, a postup, jehož se stěžovatelka domáhá, nelze dovodit ani z hlediska účelu soudního řízení. To proto, že důsledky zpětvzetí odvolání jsou naprosto neodvratné (na rozdíl od zpětvzetí návrhu), a soud, stejně jako druhá strana sporu, nemají možnost je změnit. Požadavek stěžovatelky není nezbytný ani pro vyčíslení nákladů soudního řízení, o nichž soud rozhoduje z úřední povinnosti. V souzené věci stěžovatelka věděla o výši nákladů odvolacího řízení v okamžiku, kdy podala vyjádření k odvolání, mohla je tedy již vyčíslit a uplatnit. Závěrem účastník řízení navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem shromážděných podkladů, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná.

Ústavní soud ve své judikatuře, která je obecně přístupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů (např.

, Sbírka nálezů a usnesení ÚS ČR, sv. 1, str. 41 an.). Stěžovatelka opírá svojí stížnost o tvrzení, že vůči ní došlo k porušení ústavních zásad spravedlivého procesu, což spatřuje v tom, že ji nebyla přiznána část náhrady nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že neuvádí žádné další argumenty, nutno odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ke znakům spravedlivého procesu a připomenout, že při svém rozhodování se Ústavní soud opírá zejména o judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, vztahující se k čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech. To znamená, že Ústavní soud posuzuje, zda napadený proces, chápaný ovšem jako celek, měl či neměl znaky procesu spravedlivého (viz např. rozsudek ESLP ve věci Vidal, 1992, A 235-B a další). Jinak řečeno, právo na spravedlivý proces ve smyslu ústavněprávním stojí o řád výše, než je představa stěžovatelky, resp. jejího právního zástupce. Řečeno ještě jinak, představa, že je to právě Ústavní soud, který bude event. napravovat pochybení ve výroku o náhradě nákladů řízení, je mylná. Přestože tedy Ústavní soud nesdílí názor obsažený ve vyjádření Krajského soudu v Hradci Králové, je nucen konstatovat, že proces jako celek nevybočil z ústavních mezí.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu