Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 57/99

-13

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 4. května 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti 1) Z. R., a 2) M.R., zastoupených JUDr. S. R., advokátkou, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. -81, ze dne 23. října 1998, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Ústavní stížností, podanou k doručení Ústavnímu soudu dne 1. února 1999, se stěžovatelé domáhali přezkoumání rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. -81, ze dne 23. října 1998. Uvedli, že podle jejich přesvědčení označený soud, který hodnotil vlastnické vztahy shodně jako Krajský soud v Hradci Králové, zasáhl do vlastnických práv stěžovatelů, jakož i do práva zaručeného d. Za nesprávné považují to, že soudy opakovaně posuzovaly rozhodnutí pozemkového úřadu o odnětí půdy fyzické osobě za "rozhodnutí příslušného orgánu, ze kterého je třeba vycházet" a nikoli za nicotný paakt, když žádný zákon kompetenci rozhodovat o odnětí vlastnictví fyzické osobě bez náhrady pozemkovému úřadu nesvěřil. Proto navrhli, aby Ústavní soud výše označený rozsudek Nejvyššího soudu zrušil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez

-14

přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu č. j. -81 a spisu Okresního úřadu Jičín, okresního pozemkového úřadu, v němž bylo vydáno rozhodnutí č. j. POZ/7X/94/SL-A/30 ve věci nároků L. E., uplatněných podle , nebyl shledán zásah soudu do práv stěžovatelů, jichž se v návrhu dovolávají. Jak vyplývá z napadeného rozsudku Nejvyššího soudu, ten se v plném rozsahu vypořádal s námitkami, uplatněnými v dovolání, odůvodnění je přiléhavé a vyčerpávající a Ústavní soud proto na ně odkazuje, když se s jeho právním hodnocením ztotožňuje.

S ohledem na uvedená zjištění byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 1999

JUDr. Vladimír Jurka

předseda III. senátu Ústavního soudu