Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 138/99

Ústavní soud rozhodl dne 22. dubna 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti ing. M. M., zastoupeného A. P., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 1998, čj. -80,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR stěžovatel uvádí, že jestliže konkrétní důvod vyžadovaný ustanovením nebyl uveden vůbec, potom lze stěží mít za to, že doplněním tzv. blanketního podání došlo ke změně dovolacího důvodu. I blanketní podání je třeba posuzovat jako dovolání, jímž byly uplatněny všechny dovolací důvody, neboť jinak by pozbylo smysl i ustanovení Odůvodnění odvolání není tedy žádnou změnou dovolacích důvodů, a proto bylo na místě, aby Nejvyšší soud ČR o stěžovatelově dovolání věcně rozhodl. Z uvedeného důvodu domáhá se proto stěžovatel pro porušení d (dále jen " ") zrušení napadeného rozhodnutí.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Liberci Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podáním ze dne 12. 6. 1998 podal návrh na zahájení dovolacího řízení, v němž uvedl, že podané dovolání po poradě s právním zástupcem zdůvodní ve lhůtě jednoho týdne. Odůvodnění tohoto návrhu ze dne 7. 7. 1998 došlo však Okresnímu soudu v Liberci dne 8. 7. 1998. O stěžovatelem podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením tak, že dovolací řízení podle ustanovení , zastavil. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl Nejvyšší soud ČR, že i v dovolacím řízení platí sice obecně ustanovení o možnosti odstranit vady nesprávného či neúplného podání, speciální ustanovení však omezuje možnost doplnit chybějící dovolací důvody mimo rámec lhůty k podání dovolání. Nelze-li totiž, jak se dále konstatuje v uvedeném rozhodnutí, podle ustanovení dovolací důvody po uplynutí lhůty k dovolání měnit, potom logicky je nelze ani nově uplatnit.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti přehlíží tu základní skutečnost, že ustanovení , podle něhož účastníci mohou po dobu trvání lhůty k dovolání měnit dovolací důvody a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají, má vzhledem k ustanovení nepodmíněnou povahu, a to v tom směru, že dovolací důvody lze nejen měnit, ale i doplňovat jen během uvedené lhůty jednoho měsíce. Také pouze v rámci této lhůty může být aplikováno ustanovení týkající se odstraňování vad, neboť, bylo-li by tomu jinak, potom by docházelo k prodloužení lhůty uvedené v ustanovení Judikuje-li tedy Nejvyšší soud ČR konstantně (např. 2 Cdon 9/97, ) tak, že neobsahuje-li dovolání žádný dovolací důvod, lze jej doplnit postupem podle , avšak jen v době trvání dovolací lhůty, je tato jeho judikatura plně v souladu nejen s citovaným ustanovením , ale i y, a to i s přihlédnutím k tomu, že také podle názoru Ústavního soudu je lhůta jednoho měsíce dostačující pro to, aby si účastník učinil jasno o důvodech podávaného dovolání.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jsou tedy natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 22. dubna 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu