Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 456/98

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti H., zastoupené jednatelkou D.A., právně zastoupené JUDr. J.S., proti usnesení Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 31. 8. 1998, č.j. -9, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní soud podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť se jedná o podání zjevně neopodstatněné.

Dne 30. 10. 1998 obdržel Ústavní soud faxem podání stěžovatelky, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 31. 8. 1998, č.j. -9.

V zákonné lhůtě bylo toto podání doplněno písemnou ústavní stížností, plnou mocí a fotokopií napadeného usnesení.

Podstatou ústavní stížnosti je skutečnost, že stěžovatelka se podáním ke Krajskému soudu v Ústí n. Labem domáhala přezkoumání rozhodnutí Katastrálního úřadu v L., kterým byl zamítnut návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí.

Dne 17. 8. 1998 byla doručena advokátu stěžovatelky výzva shora označeného krajského soudu, kterou stěžovatelka měla zaplatit soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč ve lhůtě do 10 dnů od doručení výzvy, s upozorněním na zastavení řízení v případě nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě. Této výzvě stěžovatelka vyhověla až dne 1. 9. 1998, takže krajský soud řízení dne 31. 8. 1998, pod shora uvedeným číslem jednacím zastavil ve smyslu ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, s poučením, že proti tomuto usnesení není odvolání již přípustné. Zcela nepodstatná je potom další skutečnost, že stěžovatelka i přes toto poučení podala proti napadenému usnesení odvolání a řízení i o tomto nesprávně podaném opravném prostředku bylo zastaveno.

Stěžovatelka poznamenává, v odůvodnění svého podání, že řízení podle části páté upravující správní soudnictví, je řízením pouze jednoinstančním, když projednací soud není v tomto řízení ani soudem prvoinstančním, avšak ani soudem odvolacím.

V situaci, kdy obecný soud zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku bez možnosti podat proti tomuto usnesení opravný prostředek, vidí stěžovatelka porušení svého základního práva, upraveného v , odst. 2 d, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a navrhuje, aby Ústavní soud 1) odložil vykonatelnost stížností napadeného usnesení, 2) usnesení Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 31. 8. 1998, č.j. -9, zrušil, 3) zrušil ustanovení

Navrhovatelka argumentuje tvrzením, že již samotná systematika správního soudnictví tak, jak je upravena v části páté , zakládá porušení práva na spravedlivý proces, neboť v rozporu s řízením upraveným v dalších částech není v daném případě zajištěna plná ochrana práv účastníků správního řízení na přezkoumání soudního rozhodnutí, a to až na výjimku uvedenou v ustanovení

K této části ústavní stížnosti Ústavní soud již mnohokrát zaujal v podstatě obdobné stanovisko, když ve svých rozhodnutích judikoval nenaplnění předpokladů, uvedených v y, který předpokládá rovněž zřízení Nejvyššího správního soudu.

Předmětnou problematiku však nelze řešit způsobem navrhovaným stěžovatelkou, tj. zrušením ustanovení , když zrušením této části zákonného ustanovení by rozhodně nemohlo dojít ke změně správního soudnictví, z řízení jednoinstančního na řízení dvouinstanční.

Důvodem je skutečnost, že neexistuje funkčně příslušný soud, který by byl oprávněn k projednání opravného prostředku, podaného proti rozhodnutí soudu (viz ustanovení ).

Podaná ústavní stížnost je zřejmě neopodstatněná i v případě stížnosti napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí n. Labem, když stěžovatelka sama připouští, že požadovaný soudní poplatek, splatný spolu s podáním opravného prostředku, zaplatila až po lhůtě stanovené ve výzvě krajského soudu. Za daného stavu věci, kdy o zastavení řízení o nezaplaceném soudním poplatku rozhodoval soud ve smyslu části páté , není možné požadovat po tomto soudu, aby účastníka poučil v tom smyslu, že proti jeho rozhodnutí je přípustný opravný prostředek. Proto skutečnosti, že k zastavení řízení došlo nikoli podle procesních ustanovení , ale podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, nemůže mít ten důsledek, že by proti takovému rozhodnutí byl připuštěn opravný prostředek. Předmětem řízení i v případě rozhodování o nezaplaceném soudním poplatku je totiž věc spadající do správního soudnictví, které tedy musí být projednáváno procesně podle části páté Jak již bylo shora řečeno, k podání opravného prostředku a k dalšímu projednání věci před soudem chybí zákonem určená funkční příslušnost soudu, který by věc v instanční posloupnosti mohl projednat. Neexistence funkčně příslušného soudu je pak zákonitě neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, která nutí soud řízení zastavit.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu ÚS

V Brně dne 26. dubna 1999