Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 438/98

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti JUDr. B.G., zastoupeného JUDr. M.N., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 6. 1998, sp. zn. a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 10. 1997, sp. zn. , t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Soudce zpravodaj podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť podaný návrh je nepřípustný.

Dne 14. 10. 1998 obdržel Ústavní soud stížnost navrhovatele proti rozsudkům Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 10. 1997, č. j. -19, a Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 6. 1998, sp. zn. , a tvrdí, že těmito rozsudky byl zkrácen na svých právech garantovaných a d. Obecné soudy v průběhu řízení údajně přihlížely pouze k důkazům svědčícím v neprospěch stěžovatele a nijak nepřihlédly ani nezhodnotily důkaz ve prospěch navrhovatele. Stěžovatel žádá proto Ústavní soud, aby nálezem shora citované rozsudky obecných soudů zrušil.

Soudce zpravodaj si dne 16. 11. 1998 vyžádal spis Okresního soudu Plzeň - město, sp. zn. , ze kterého zjistil, že dne 21. 4. 1997 podal DP proti stěžovateli žalobu s návrhem na vydání platebního rozkazu na Kč 205,- s příslušenstvím, neboť stěžovatel byl revizorkou dopravního podniku přistižen bez platného jízdního dokladu v hromadném dopravním prostředku při kontrole jízdenek dne 17. 6. 1996 v 6 hod. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 10. 1997, č. j. -19, byl stěžovatel uznán povinným zaplatit předmětnému dopravnímu podniku částku 205,- Kč s 19% úrokem z prodlení od 18. 7. 1996 do zaplacení v termínu do 15 dnů od právní moci rozsudku spolu s přiznanými náklady řízení. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, ve kterém tvrdil, že prvostupňový soud neprovedl důkaz výslechem svědka - bratra stěžovatele, kterého údajně tento jako držitele průkazu ZTP-P doprovázel v hromadném dopravním prostředku a ve smyslu přepravního řádu byl proto údajně osvobozen z titulu svého doprovodu osoby těžce postižené od placení jízdného. Krajský soud písemně předvolal svědka stěžovatele k jednání. Ten se však nedostavil a písemně oznámil soudu, že na jeho příkaz se nemůže k jednání dostavit, neboť je osobou těžce duševně postiženou, byl soudem plně zbaven způsobilosti k právním úkonům, a příp. svědecká výpověď by znamenala i zhoršení jeho zdravotního stavu. Při jednání před krajským soudem, jak z protokolace vyplývá, stěžovatel po přečtení dopisu svého bratra netrval na jeho výslechu s tím, že dokazování bylo ukončeno, neboť žádná ze stran nevznesla návrhy na doplnění dokazování. Krajský soud poté vynesl rozsudek, kterým potvrdil již shora citované rozhodnutí okresního soudu.

Dne 19. 6. 1998 zaslal stěžovatel krajskému soudu podání, ve kterém tvrdí, že protokolace z jednání ze dne 18. 6. téhož roku byla nesprávná a stěžovatel rozhodně neměl v úmyslu vzdát se svého práva na výslech svědka před krajským soudem.

Ve spise prvostupňového soudu je poté založeno dovolání stěžovatele proti ústavní stížností napadeným rozsudkům obecných soudů, které navrhovatel předal osobně u Okresního soudu Plzeň-město dne 22. 9. 1998.

Ze shora uvedeného vyplývá, že stěžovatel nejenže zatajil Ústavnímu soudu podané dovolání proti ústavní stížností napadeným rozsudkům, ale uvedl v omyl tímto jednáním Ústavní soud již minimálně podruhé (viz spis Ústavního soudu

sp. zn.

). Soudce zpravodaj proto podanou ústavní stížnost odmítl, neboť ještě před jejím podání stěžovatel napadl rozsudky obecných soudů dovoláním, tím ve smyslu ustanovení ve vztahu k ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, nesplnil podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 26. dubna 1999