Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 94/98

Ústavní soud

rozhodl dne 27. dubna 1999 v o návrhu

stěžovatele JUDr. C. V. na zrušení rozsudku Krajského soudu

v Ostravě z 19.11.1997 č.j. -30 a rozhodnutí Okresního

úřadu v Kroměříži-pozemkového úřadu z 23.5.1996 č.j. PÚ

2118/92-LC/42 takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 19.listopadu 1997 č.j.22 -30 a rozhodnutí Okresního úřadu v Kroměříži-pozemkového úřadu z 23.května 1996 č.j. PÚ 2118-LC/42 se zrušují.

Odůvodnění

I.

JUDr. C. V. podal dne 2.3. 1998 (s doplněním dne 23.7.1998)

ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp.zn.

22 Ca 88/97 z 19.11.1997 a proti rozhodnutí Okresního úřadu

v Kroměříži- okresního pozemkového úřadu z 23.5.1996 č.j. PÚ

2118/92-LC/42. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě bylo rozhodnutí

Okresního úřadu v Kroměříži potvrzeno. Napadeným rozhodnutím

Okresního úřadu v Kroměříži- okresního pozemkového úřadu bylo

rozhodnuto tak, že navrhovatel není vlastníkem nemovitosti-

parcely č. 1755 s pivovarem č.p. 655 se sladovnou, zapsaných nyní

v KN jako parcela č. 1755/1 stav. s domem č.p. 655, parcela č.

1755/2 stav. s ost. stav. objektem. Rozhodnutí pozemkového úřadu

bylo odůvodněno tak, že při svém rozhodování byl pozemkový úřad

vázán právním názorem Krajského soudu v Brně, který rozhodl, že

nemovitosti uvedené ve výroku napadeného rozhodnutí nejsou

majetkem, na nějž se vztahuje , o úpravě

vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen

"zákon o půdě"). Stěžovatel uvedl, že obě rozhodnutí byla vydána

přesto, že zdůrazňoval, že pro posouzení věci by mělo být

směrodatné rozhodnutí Ministerstva zemědělství z 22.3.1948, které

výslovně stanoví, že pozemkový majetek uvedený v soupisové

vyhlášce z 14.1.1948 tvoří zemědělský a lesní podnik včetně budov

pivovaru a sladovny.

Napadenými rozhodnutími bylo dle stěžovatele porušeno jeho

ústavně zaručené právo podle y, které soudu ukládá

stanoveným způsobem a tedy i v souladu s

(dále jen " ") poskytovat ochranu základním lidským

a občanským právům. Stěžovatel je přesvědčen, že současně bylo

porušeno i právo zaručené d

(dále jen "Listina") a zároveň i právo garantované čl. 4 odst. 1

. Proto navrhuje, aby Ústavní soud po projednání ústavní

stížnosti obě napadená rozhodnutí odporující základním lidským

a občanským právům garantovaným uvedenými ústavněprávními

dokumenty zrušil.

II.

Okresní pozemkový úřad v Kroměříži ve svém vyjádření uvedl,

že pozemkový úřad o restitučním nároku JUDr. C. V. uplatněném

v zákonné lhůtě podle § 9 zákona o půdě postupně rozhodoval podle

§ 9, a to jednak odst. 4, jednak odst. 2 a buďto obnovoval

vlastnictví nebo zakládal nárok restituenta na náhradu v případě,

že původní majetek nebylo možno pro zákonnou překážku vydat. Při

rozhodování vycházel z listin Ministerstva zemědělství, zejména

č.j.14155/48-IX/R 12 z 22.3.1948 a č.j. 38.952/48-IX/R 31 ze

17.4.1948, kterými toto ministerstvo určilo, že se jedná

o zemědělský a lesní podnik podle § 1 odst. 1 písm. d) zákona č.

142/1947, o revizi první pozemkové reformy, tedy zbytkový statek,

který byl státem převzat včetně bývalého pivovaru se sladovnou

v H. na základě těchto aktů podle zákona č. 142/1947 Sb.

Rozhodnutí č.j. PÚ 2118/92/2-LC z 28.9.1993, kterým měly být

vydány do vlastnictví JUDr. C. V. stavby a pozemky bývalého

pivovaru se sladovnou, zrušil Krajský soud v Brně rozsudkem č.j.

-24 z 8.2.1995 s odůvodněním, že jde o nemovitosti,

které nepodléhají režimu zákona o půdě. Do té doby neměl pozemkový

úřad pochybnosti o tom, že se jedná o zemědělský majetek, který

vznikl reálným rozdělením nemovitosti z původního velkostatku se

zámkem H. Pozemkový úřad byl při dalším rozhodování vázán

stanoviskem obsaženým v rozsudku Krajského soudu v Brně. Rozhodl

proto v jeho intencích zamítavým rozhodnutím. Pozemkový úřad je

však stále názoru, že v tomto případě jde o majetek spadající do

působnosti zákona o půdě. Pokud bylo možné znárodnit součást

zbytkového statku podrobeného revizi, za kterýžto objekt byl uznán

Ministerstvem zemědělství, je nutno tento akt ministerstva

respektovat. Dle názoru pozemkového úřadu je namístě o celém tomto

bývalém zbytkovém statku rozhodovat v restitučním řízení podle

zákona o půdě.

Vyjádření podal i Krajský soud v Ostravě. Navrhl zamítnutí

ústavní stížnosti, neboť dle jeho názoru předmětné nemovitosti,

t.j. pivovar se sladovnou, neslouží zemědělské výrobě, nýbrž ke

zpracování zemědělských výrobků.

III.

Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 22 Ca

88/97 z 19.11.1997, který je předmětem této ústavní stížnosti

a kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu

v Kroměříži, bylo zjištěno, že po provedeném řízení dospěl Krajský

soud v Ostravě k závěru, že neshledal opravný prostředek důvodným.

V odůvodnění se zejména uvádí, že v uvedené věci je sporné, zda

předmětné nemovitosti ve výroku napadeného rozhodnutí uvedené

spadají pod režim zákona o půdě či nikoliv. Odpůrce (Okresní

pozemkový úřad v Kroměříži) rozhodl s odkazem na vázanost právním

názorem Krajského soudu v Brně vysloveným v rozsudku z 8.2.1995

č.j. -24 tak, že nárok na vydání těchto nemovitostí

nespadá do působnosti zákona o půdě.

Krajský soud po provedeném jednání a s přihlédnutím k dalším

listinám konstatovaným u jednání, t.j. zejména rozhodnutí ministra

zemědělství z 25.1.1996, ve kterém ministr uvedl, že Ústřední

pozemkový úřad zasáhl svým rozhodnutím do kompetence soudů, dospěl

k závěru, že odpůrce rozhodl na základě přesně a úplně zjištěného

skutkového stavu a neshledal důvod pro další doplnění dokazování.

Rozsah působnosti zákona o půdě je vymezen v § 1 odst. 1.

V dané věci se jedná o posouzení, zda hospodářské budovy a stavby

specifikované ve výroku napadeného rozhodnutí slouží zemědělské

výrobě.

Krajský soud v Ostravě dospěl ke stejnému závěru jako

Krajský soud v Brně, že pivovar se sladovnou neslouží zemědělské

výrobě (rostlinné), nýbrž ke zpracování zemědělských výrobků,

takže nelze dovodit bezprostřední příčinnou souvislost s touto

výrobou, i když lze připustit, že návaznost na zemědělskou výrobu

zde existuje. Při posuzování této otázky je však právně

nevýznamné, zda osoba, která tyto nemovitosti vlastnila, byla

současně i vlastníkem zemědělského majetku. Z uvedených důvodů

Krajský soud v Ostravě napadené rozhodnutí pozemkového úřadu jako

zákonné potvrdil ( ).

IV.

Z předložených dokladů Ústavní soud dále zjistil, že

k otázce, zda jde v dané věci o nemovitosti, na něž se vztahuje

§ 1 odst. 1 písm. b) zákona o půdě, se v rámci svého rozhodnutí

zn. 1943/95-3152 z 31.7.1995 jako příslušný státní orgán vyjádřilo

podle § 17 odst. 6 zákona o půdě Ministerstvo zemědělství

- Ústřední pozemkový úřad a uvedlo, že v daném případě jde

o nemovitosti, na něž se vztahuje § 1 odst. 1 písm. b) zákona

o půdě. V odůvodnění se m.j. uvádí, že Ministerstvo

zemědělství-Ústřední pozemkový úřad přezkoumalo předložené doklady

ke sporným nemovitostem a došlo k tomuto závěru:

Původními vlastníky nemovitostí na st.p. č. 1755-pivovaru se

sladovnou a dalšími objekty byli rodiče oprávněné osoby.

Nemovitost pivovaru a sladovny patřila k velkostatku H.,

který se členil na několik dvorů, jehož základem byla vždy

zemědělská výroba. Panství celé obsahovalo cca 514 ha zemědělských

a lesních pozemků. Byly zde provozovány kromě živočišné

a rostlinné výroby i rybářství a myslivost.

V roce 1948, kdy přecházely posuzované nemovitosti do

vlastnictví státu, byl statek zahrnut do revize pozemkové reformy

a zestátněn podle zákona č. 142/1947 Sb.

Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že byl pivovar z této

revize vyňat a vzhledem k tomu, že na původním pozemku st.p.č.

1755 se nacházely krom budovy pivovaru a sladovny i obytné

stavení, restaurace, skladiště, konírny, stáje, mlékárna a pod.,

lze konstatovat, že se jednalo o komplex budov tvořících původní

zemědělskou usedlost. Tyto objekty jsou stavebně i hospodářsky

propojeny a je proto nezbytné je chápat jako jeden funkční celek,

i když zde dochází již ke zpracování zemědělských produktů

a obecně patří pivovary spíše k potravinářskému průmyslu.

V případě velkostatků, rustikálních statků nebo panství

s velkou výměrou pozemků bylo běžné část zpracovatelského průmyslu

zařazovat pod majetek podléhající revizi první pozemkové reformy,

a proto také cukrovary, lihovary, mlýny, pily, sýrárny a pod.,

pokud pouze doplňovaly převládající zemědělskou výrobu, jako je

tomu právě v tomto případě, byly mezi zemědělský majetek zařazeny

a chápány již v roce 1948 jako součást zemědělské usedlosti. Na

základě toho rozhodlo Ministerstvo zemědělství - Ústřední

pozemkový úřad, že v daném případě jde o nemovitosti, na které se

vztahuje § 1 odst. 1 písm. b) zákona o půdě.

Dne 25. ledna 1996 vydal ministr zemědělství pod č.j.

164/96/1000 rozhodnutí o rozkladu, v němž došel k závěru, který

lze shrnout v tom smyslu, že zákon o půdě v § 17 odst. 6 sice

svěřil rozhodování o pochybnostech, zda se jedná o nemovitosti ,

na které se tento zákon vztahuje, do kompetence příslušného

ústředního orgánu státní správy (Ústředního pozemkového úřadu).

V daném případě však podal podnět k zahájení tohoto řízení Okresní

úřad-pozemkový úřad v Kroměříži až poté, kdy Krajský soud v Brně

zrušil jeho rozhodnutí. Pokud tedy Ústřední pozemkový úřad zahájil

v dané věci řízení podle § 17 odst. 6 zákona o půdě s odůvodněním,

že pochybnosti vyvolal rozsudek Krajského soudu v Brně, zasáhl tím

do kompetence soudu, který je v řízení o opravném prostředku podle

§ 9 odst. 6 zákona o půdě oprávněn posoudit otázku, zda se na

předmětné nemovitosti vztahuje zákon o půdě, sám a odchylně od

jejího posouzení pozemkovým úřadem, který je podle

vázán právním názorem soudu, že se na dotčené nemovitosti zákon

o půdě nevztahuje. Z uvedených hledisek nebyl tedy dán důvod, aby

Ústřední pozemkový úřad vůbec zahajoval řízení o otázce, zda se na

dotčené nemovitosti vztahuje zákon o půdě. Proto bylo původní

rozhodnutí v rámci rozhodnutí o rozkladu zrušeno a řízení

zastaveno.

V.

V projednávaném případě je pro posouzení věci významné

především posouzení otázky, zda uvedené nemovitosti sloužily

zemědělské výrobě a zda se na ně vztahuje zákon o půdě. Jak zřejmo

z uvedených podkladů, k případu se vyjádřily po věcné stránce

jinak správní orgány, jinak soudy. V této souvislosti stěžovatel

mimo jiné upozorňuje, že podle jeho názoru došlo rozhodnutím

Krajského soudu v Ostravě k porušení jeho ústavně zaručeného práva

podle y, který soudu ukládá stanoveným způsobem a tedy

i v souladu s poskytovat ochranu základním lidským

a občanským právům.

VI.

Ústavní soud posuzoval, zda Krajský soud v Ostravě při svém

rozhodování postupoval v daném případě v souladu se stanoveným

postupem, konkrétně v souladu s , zejména s jeho

ustanoveními části třetí hlavy druhé o dokazování.

Paragraf 132 uvádí, že důkazy hodnotí soud podle své

úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich

vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu co vyšlo za

řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

Tyto úvahy se pak vyjádří v odůvodnění rozsudku postupem,

který stanoví a 3 Dle tohoto ustanovení

v odůvodnění rozsudku uvede soud podstatný obsah přednesů, stručně

a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv,

o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při

hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, a posoudí

zjištěný skutkový stav podle příslušných ustanovení, jichž použil.

V zájmu výchovného působení rozsudku dbá soud o to, aby odůvodnění

rozsudku bylo přesvědčivé a zabývalo se i příčinami sporu.

V rozporu s je tzv. souborné zjištění,

stejně jako to, když v odůvodnění se reprodukují jednotlivé

důkazy, i protichůdné, aniž je zaujato stanovisko, co soud

skutečně zjišťuje. Takové rozsudky jsou prakticky

nepřezkoumatelné. Pokud pak soudní rozhodnutí závisí na posouzení

skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví soud

podle po slyšení účastníků znalce.

VII.

Okresní pozemkový úřad v Kroměříži v novém řízení po vrácení

věci Krajským soudem v Brně provedl nový listinný důkaz

rozhodnutím Ministerstva zemědělství č.j. 14.155/48-IX/R-12

z 22.3.1948, podle něhož pozemkový majetek původních vlastníků

tvořící zemědělský a lesní podnik (zbytkový statek) podle § 1

odst. 1 písm. d) zákona č. 142/1947 Sb. stát přebírá celý podle

§ 6 odst. 2 písm. b) č. 1 zákona č. 142/1947 Sb. i s pozemky č.

1754, 1755,1756,1757 a 413 v kat. úz. H. V odůvodnění tohoto

rozhodnutí je uvedeno: "Parc.č. 1754,1755,1756,1757 a 413 v kat.

území H. jste neuvedli v seznamu B parcel, až ve výkazu půdy

přihlášky C jste vyznačili, že se na soupisové přihlášce nachází

pivovar se sladovnou. Ježto jste tyto objekty rovněž získali

z velkostatku H., přejímají se i tyto nemovitosti". Z tohoto

důkazu, který jednoznačně svědčí ve prospěch stěžovatele a vede

k závěru, že se na sporné nemovitosti vztahuje § 6 odst. 1 písm.

b) zákona o půdě, však pozemkový úřad nevycházel, jsa při svém

rozhodování vázán opačným právním názorem soudu. Tímto důležitým

důkazem se zvláště nezabýval a speciálně jej nehodnotil ani

Krajský soud v Ostravě, čímž se dopustil v důkazním řízení

pochybení, jež jsou naznačena v předchozím textu nálezu.

Ústavní soud po posouzení připojených spisů dospěl k závěru,

že odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 22 Ca

88/97 není v souladu s postupem stanoveným zákonem. V daném

případě šlo věcně o dosti komplikovaný případ s různými názory na

povahu předmětných nemovitostí. Krajský soud v Ostravě měl při

důkazním řízení důsledně postupovat podle ustanovení , což

dle stanoviska Ústavního soudu důsledně neprovedl.

Nedodržením zákonem stanoveného postupu ( zejména pouhým

souhrnným zjištěním místo striktního postupu dle ) došlo

k porušení y a y. Podle těchto

ustanovení jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem

stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Každý se může

domáhat stanoveným postupem svého práva u soudu a ve stanovených

případech u jiného orgánu.

Proto Ústavní soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil

podle , o Ústavním

soudu.

Jelikož právo na spravedlivý proces při hodnocení důkazů bylo

porušeno i ve správním řízení, i když ne vinou správního orgánu,

zrušil Ústavní soud, a to také z důvodů procesně ekonomických,

rovněž rozhodnutí pozemkového úřadu, který bude o stěžovatelově

nároku na restituci majetku znovu rozhodovat.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 27. dubna 1999