Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 301/96

Nález

Ústavního soudu

(II. senátu) ze dne 27. dubna 1999 sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti JUDr. P. Č. proti rozsudku

Krajského soudu v Ostravě z 15.8.1996 sp. zn. , jímž

bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení

v Praze, pracoviště Ostrava, o snížení vyměřovacího základu

pojistného na sociální zabezpečení.

I. Výrok Rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. - 14 zedne 15.8.1996 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností brojí navrhovatel proti

rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.8.1996 č. j. 22 Ca

230/96 - 14. Naříkaným rozsudkem byla dle navrhovatele porušena

jeho základní práva stanovená v čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38

odst. 2 d (dále jen " ").

Navrhovatel se domáhal u Krajského soudu v Ostravě žalobou

vedenou pod sp. zn. zrušení rozhodnutí České správy

sociálního zabezpečení v Praze, detašovaného pracoviště Ostrava,

ze dne 23.2.1996 sp. zn. 2760/95-Kr ve spojení s předcházejícím

rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení ve Frýdku-Místku

ze dne 20.11.1995 sp. zn. OSSZ/9001/MŠ/Ř-807.

Okresní správa sociálního zabezpečení ve Frýdku-Místku svým

rozhodnutím ze dne 20.11.1995M nevyhověla žádosti navrhovatele

ze dne 1.7.1993, kterým navrhovatel žádal o snížení vyměřovacího

základu a zálohy na pojistné v roce 1993, a nesnížila mu tento

vyměřovací základ s odůvodněním, že nejsou splněny podmínky

stanovené v , o pojistném na

sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku

zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

Česká správa sociálního zabezpečení v Praze, pracoviště

Ostrava, svým rozhodnutím ze dne 23.2.1996 č. j. 2760/95-Kr

změnila k odvolání navrhovatele výrok rozhodnutí Okresní správy

sociálního zabezpečení ve Frýdku-Místku tak, že podle § 14 odst. 4

, ve znění pozdějších předpisů, snížila

vyměřovací základ pro placení zálohy na pojistné za měsíce srpen,

září a říjen 1993.

Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel opravný prostředek

ke Krajskému soudu v Ostravě, v němž žádal zrušení rozhodnutí

České správy sociálního zabezpečení ze dne 23.2.1996 č. j.

2760/95-Kr a vrácení věci k dalšímu řízení.

Krajský soud v Ostravě rozhodl ústavní stížností napadeným

rozsudkem tak, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení

v Praze, pracoviště Ostrava, o snížení vyměřovacího základu se

potvrzuje.

Podstata odůvodnění napadeného rozsudku se opírá o závěr, že

rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze vycházelo

ze správně zjištěného skutkového stavu, z něhož vycházel Krajský

soud v Ostravě. Protože šlo dle právního názoru soudu jen o

posouzení právní otázky, bylo ve věci rozhodnuto podle § 250f

bez jednání rozsudkem. Česká správa

sociálního zabezpečení jako odpůrce v řízení před krajským soudem

postupovala dle soudu v souladu s

Sb., ve znění

Navrhovatel v ústavní stížnosti předně namítá, že ve svém

odůvodnění Krajský soud v Ostravě vychází ze znění zákona č.

, ve znění novely č. , platné od 1.7.1993.

Podle názoru navrhovatel však měl vycházet ze znění před novelou,

která plátci záloh žádné omezení nestanovila.

Dále se navrhovatel domnívá, že rozsudek Krajského soudu v

Ostravě je v zjevném rozporu s y, podle něhož

se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u

nezávislého a nestranného soudu, a y, podle

něhož má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, v jeho

přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Dle navrhovatele Krajský soud v Ostravě neučinil zevrubné

skutkové a právní posouzení věci, nezabýval se podklady a

rozhodnutími, z nichž napadené rozhodnutí vycházelo, především

žádostí navrhovatele na snížení zálohy, nečinností Okresní správy

sociálního zabezpečení ve Frýdku-Místku v roce 1993, daňovým

přiznáním navrhovatele za rok 1993, provedenými kontrolami

účetnictví navrhovatele, a to i okresní správou sociálního

zabezpečení v roce 1994 (zpětně za rok 1993) - protokol č.

1551/94. V neposlední řadě se pak navrhovatel domnívá, že soud

nepostupoval spravedlivě podle y, protože

naplněním jeho rozhodnutí by byl navrhovatel postižen pokutou

(penále) za něco, co nemusel konat.

Možnost zevrubného skutkového a právního posouzení věci

navrhovatel žalobou u soudu sledoval. Tím, že věc nebyla

projednána veřejně, soud navrhovateli odňal možnost být přítomen u

jednání, a tudíž se vyjádřit ke všem projednávaným důkazům tak,

jak to v předpokládá.

K ústavní stížnosti navrhovatele se vyjádřil účastník řízení

Krajský soud v Ostravě v tom smyslu, že tvrzení stěžovatele, že

výše citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě byla

porušena jeho základní práva stanovená v čl. 36 odst. 1 ve spojení

s y, není důvodné.

Podstatné je, dle vyjádření Krajského soudu v Ostravě, že

shledal po přezkoumání správního rozhodnutí, že správní orgán,

který v projednávané věci vydal rozhodnutí, správně a úplně

zjistil skutkový stav. Soud je pak vždy vázán skutkovým stavem

tak, jak jej zjistil správní orgán. Stěžovatel v opravném

prostředku ani doplnění dokazování nenavrhoval. Stěžovatel ani

nebyl schopen předložit účetní doklady o dosažených příjmech,

neboť podle obsahu správního spisu tvrdil, že shořely při požáru

dne 13.4.1995.

Stěžovatel v opravném prostředku požadoval, aby v přezkumném

řízení byla řešena otázka penále za neplacení pojistného. V tomto

směru krajský soud odkázal na tu část rozsudku, napadeného ústavní

stížností, kde se v odůvodnění uvádí, že předmět přezkumného

řízení je vymezen předmětem rozhodnutí správního orgánu, které

je soudem přezkoumáváno.

Vyjádření České správy sociálního zabezpečení v Praze,

pracoviště Ostrava, jako vedlejšího účastníka řízení rekapituluje

skutkový stav i právní posouzení věci a dokládá své vyjádření

řadou příloh. K odůvodněnosti ústavní stížnosti se nevyjadřuje.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisu Krajského

soudu v Ostravě sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní

stížnost je důvodná. Při posuzování ústavní stížnosti navázal na

zásady, z nichž vycházela jeho předchozí rozhodnutí, dotýkající se

spravedlivého procesu ve správním soudnictví (viz např. nálezy

Ústavního soudu uvedené ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 3,

ročník 1995, č. 6, 12, 23 a 24; tyto nálezy Ústavního soudu

předcházely rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě v dané věci).

Společným základem těchto rozhodnutí bylo zjištění, že soudy

ve správním soudnictví aplikují i

v případech, které evidentně svou podstatou nebyly jednoduché a

kdy nenařízením jednání bylo dotčeno právo účastníka, aby jeho věc

byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho

přítomnosti, a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům

tak, jak to má na mysli y. Dochází tak k

prolomení zásady přímosti a ústnosti veřejného jednání jako jedné

ze základních zásad spravedlivého soudního procesu, a to tím

spíše, že v případech přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů

soudy se jedná o řízení jednostupňové. Tato zjištění spolu s

dalšími důvody vedly plénum Ústavního soudu ke zrušení § 250f

, , ve znění

pozdějších předpisů, dnem 1. května 1997 (nález Ústavního soudu č.

269/1996 Sb.).

Před zrušením uvedeného ustanovení bylo možné je použít jen

tehdy, jestliže byly zároveň splněny všechny podmínky v něm

stanovené. K jeho aplikaci nestačila sama skutečnost, že skutkový

stav byl dle soudu spolehlivě zjištěn a že již šlo jen o posouzení

právní otázky. Především musel být splněn základní předpoklad, a

to že šlo o případ jednoduchý. O tom, že se jedná o případ

jednoduchý, v soudním rozhodnutí ani ve vyjádření soudu k ústavní

stížnosti nepadla ani zmínka. Za jednoduchý případ ale nelze

považovat věci pojistného osoby samostatně výdělečně činné, které

již svou podstatou i vzhledem k měnící se právní úpravě jsou

složité a náročné.

O složitosti případu svědčí již to, že správní orgány různého

stupně se ve svém posouzení dané věci liší.

Pokud tedy Krajský soud v Ostravě ve věci stěžovatele rozhodl

bez nařízení jednání a odňal tak stěžovateli možnost uvést před

soudem svoji právní argumentaci a vysvětlit námitky, týkající se

přesnosti a souvislostí zjištění skutkového stavu správními

orgány, došlo tímto jeho postupem k porušení čl. 38 odst. 2

, a proto Ústavní soud jeho rozhodnutí zrušil [ odst.

1, 3 písm. a) , o Ústavním soudu].

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. 4. 1999

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu Ústavního soudu