Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 31/99

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. H., zastoupené JUDr. P. K., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. prosince 1998, sp. zn. , a Místní volební komisi v obci T., mimo ústní jednání dne 14. 4. 1999 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která jako taková byla podána včas (§ 72 odst. 2 zák. č.

, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formální stránky za podmínek stanovených zákonem [ , , 2, , odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka osvědčení o zvolení členů zastupitelstva v Obci T. a v podrobně rozvedených námitkách tvrdila, že volby do obecního zastupitelstva, konané ve dnech 13. a 14. listopadu 1998, byly provedeny v rozporu se zákonem (č. ), a proto také jejich výsledky, též vzhledem k rozporným výsledkům při sčítání odevzdaných hlasů, vzbuzují krajní pochybnost; přestože její stížnost před obecným soudem byla zamítnuta, vzhledem k povaze rozvedených námitek tvrdila, že jak v řízení před tímto soudem, tak ve vadném provedení voleb a krajně pochybných jejích výsledcích, byla porušena její ústavně zaručená základní práva daná zejména , ,

odst. 2 d (ve smyslu úst. a též Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod); protože její stížnost projednal obecný soud v intencích zákona ( ) bez jednání, vytkla zákonodárci neústavnost tohoto procesu a závěrem navrhla, aby Ústavní soud nálezem

1) konstatoval porušení vpředu zmíněných ústavně zaručených základních práv,

2) zrušil osvědčení o zvolení členů zastupitelstva obce T. a

3) zrušil v ustanovení slova "bez jednání".

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Jak z obsahu ústavní stížnosti, tak, a to především, z jejího návrhového žádání je jednoznačně patrno, že stěžovatelka svou stížností usiluje o rozhodnutí ve věci ověření volby poslance ve smyslu písm. e) úst. , které by mohlo být vydáno jen v řízení a postupem dle ustanovení hlavy druhé oddílu třetího , ve znění pozdějších předpisů, v němž Ústavní soud rozhoduje (s reformační pravomocí) v opravném prostředku ( a násl. zákona) jako odvolací orgán; procesní podmínky pro toto řízení však stěžovatelka nesplňuje ( , 2 zákona).

Ústavní stížností [ a násl. zákona] lze sice napadnout porušení ústavně zaručených základních práv došlo-li k němu "jiným zásahem orgánu veřejné moci", nicméně v řízení o ústavní stížnosti (hlava druhá oddíl druhý , ve znění pozdějších předpisů) je pravomoc Ústavního soudu vůči vydání osvědčení o zvolení členů zastupitelstva obce vyloučena [§ 82 odst. 3 písm. a), b) zákona], neboť o něm (nikoli však jako o jiném zásahu orgánu veřejné moci) způsobem zákonem předepsaným rozhodoval obecný soud (§ 59 zák. č. 162/1994 Sb., ); rozhodnutí obecného soudu, proti němuž jedině ústavní stížnost (jako stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci) mohla směřovat, však stěžovatelka podle v závěru své ústavní stížnosti formulovaného žádání (petitu) nenapadla.

Usilovala-li stěžovatelka formou ústavní stížnosti o "zrušení osvědčení o zvolení členů zastupitelstva obce (T.)", je zřejmé, že jde o ústavní stížnost, která jako návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem je z vyložených důvodů nepřípustná.

O nepřípustné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé, když rozhodovat o návrhu na zrušení stěžovatelkou vyznačeného ustanovení zákona nebylo ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu pro odmítavý výrok stran ústavní stížnosti zapotřebí (srov. usnesení ve věci publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a

usnesení - svazek 4., vydání 1., usn. č. 22, Praha, 1996)

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 14. dubna 1999