Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 459/98

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F.K., zastoupeného JUDr. J.S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 1998, sp. zn. , rozhodnutí ministra zemědělství České republiky ze dne 11. 2. 1998,

čj. 49/98-1000, a rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Ústředního pozemkového úřadu ze dne 30. 5. 1997, čj. 2258/96-3152, mimo ústní jednání dne 14. 4. 1999 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí [ , , 2 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona] ve shodě se zákonem, napadl stěžovatel doručené a pravomocné usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne

19. října 1998 ( -13) a spolu s ním také rozhodnutí ministra zemědělství České republiky ze dne 11. února 1998 (49/98-1000) a tvrdil, že označenými rozhodnutími jmenované orgány veřejné moci porušily jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu ( d), a dále, že jimi vůči němu uplatnily státní moc nad meze stanovené zákonem ( d); podle tvrzení stěžovatele stalo se tak tím, že ministr zemědělství ČR svým rozhodnutím

o rozkladu stěžovatele do rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Ústředního pozemkového úřadu ze dne 30. května 1997 (2258/96-3152), rozhodl zamítavým výrokem a dále tím, že vrchní soud (shora označeným) usnesením řízení o stěžovatelově žalobě, jež se domáhal přezkumu zmíněného správního rozhodnutí, zastavil, když byl dovodil, že žalobou napadené správní rozhodnutí má charakter rozhodnutí řešícího předběžnou otázku, a proto jako takové je ze soudního přezkumu vyloučeno [ ].

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Jak z obsahu ústavní stížnosti a odůvodnění jí napadených rozhodnutí, tak z obsahu správního spisu (PÚ 5287/92), který byl Ústavnímu soudu k jeho výzvě správním úřadem předložen, je patrno, že stěžovatel podáním ze dne 27. ledna 1993, adresovaným O.Ú., okresnímu pozemkovému úřadu, uplatnil restituční nároky na nemovitosti (převážně pozemky) v podání blíže popsané a označené; z obsahu správního spisu se podává, že dotčené nemovitosti byly jako nemovitosti vztahující se k někdejší firmě F.K., továrna na umělecké řezbářské výrobky v K., jednak znárodněny zestátněním (Výměrem ministra vnitra ze dne 1. června 1950 - zn. ), jednak (rozhodnutím Odboru výstavby MěNV v Kolíně ze dne 9. listopadu 1963,

čj. výst./3827-63-Dr.Šv.-Kl.) vyvlastněny ve prospěch bytového družstva zaměstnanců

OSP K.

Z podnětu uplatněných restitučních nároků opírajících se o ustanovení zákona o půdě (č. ) požádal O.Ú., okresní pozemkový úřad, Ministerstvo zemědělství ČR ( ) o vyjádření, zda restitučními nároky dotčený majetek má charakter majetku podléhajícího režimu zákona o půdě ( ) a k této žádosti rozhodlo Ministerstvo zemědělství, resp. ministr zemědělství tak, že režim zákona o půdě vztahuje se toliko na jednu parcelu (č. kat. 2559/4 - zahrada), zatímco další (v rozhodnutích popsané a označené) nemovitosti zmíněnému režimu nepodléhají.

Proti těmto rozhodnutím neúspěšně stěžovatel brojil zprvu rozkladem (o němž rozhodl ministr zemědělství - viz vpředu), posléze rovněž neúspěšně žalobou před obecným soudem a nyní je napadá ústavní stížností, v níž podrobně rozvedenými skutkovými námitkami vyvrací závěry především správních rozhodnutí, jejichž rozhodovací důvody jsou založeny na výsledcích komisionálního jednání zainteresovaných subjektů konaného dne 9. června 1949 (viz zápis z téhož dne založený ve správním spise).

Za takto popsané situace nezbývá než konstatovat, že přes očividné průtahy až dosud ve věci stěžovatele meritorně a pravomocně rozhodnuto není a že již tato skutečnost sama o sobě zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2, § 75 odst. 1 zákona], a že právní závěry obecného soudu, totiž, že rozhodnutími správního orgánu byl vyřešen toliko právní základ uplatněných restitučních nároků a nikoli věc sama, odpovídá i zákonu, a proto jim ani pod ústavně právními aspekty nelze nic vytknout; na tomto závěru nemohou nic změnit ani rozsáhlé námitky stěžovatele stran tvrzených (procesních) vad správního řízení, v němž k rozhodnutí o předložené otázce právního titulu uplatněných nároků došlo, neboť subsidiární povahou přezkumu Ústavním soudem je ingerence Ústavního soudu do řízení meritorně a pravomocně neskončeného vyloučena a ústavní stížnost je tak zaměřena proti rozhodnutí, jímž řízení (o uplatněném nároku) nekončí.

Na stěžovateli proto bude, aby pravomocnými procesními prostředky ve správním řízení usiloval o vydání meritorního rozhodnutí, které jako takové podléhá případnému přezkumu v rámci obecného soudnictví.

Pro takto vyložené důvody byla proto stěžovatelova ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona]; o nepřípustné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 14. dubna 1999