Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 82/99

Ústavní soud rozhodl dne 15. 4. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Pavla Holländera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů T. a O. Č., zastoupených JUDr. J. R., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 1998, sp. zn. , a proti rozhodnutí Okresního úřadu v Trutnově, okresního pozemkového úřadu, ze dne 11. 8. 1997, čj. POZ/1499/92-Ty/odv., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ ,

§ 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadli stěžovatelé doručený a pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. října 1998 ( -28) a spolu s ním také rozhodnutí Okresního úřadu v Trutnově, okresního pozemkového úřadu, ze dne 11. srpna 1997 (POZ/1499/92-Ty/odv.), a tvrdili, že označené orgány veřejné moci těmito rozhodnutími porušily jejich ústavně zaručené základní právo dané ustanovením d; podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení zmíněného práva došlo tím, že dotčenými rozhodnutími jim nebylo přiznáno vlastnické právo k nemovitostem v řízení před orgány veřejné moci blíže popsaným a označeným, a proto stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud jimi napadená rozhodnutí jako protiústavní svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je neopodstatněná.

Jak z odůvodnění ústavní stížnosti, tak z odůvodnění jí napadených rozhodnutí se podává, že právní předchůdci stěžovatelů, nemovitosti, které svého času získali do vlastnictví jako přídělci (dle dekretu pres. rep. č. 28/1945 Sb.), opustili, v důsledku čehož majetek, zejména obytný dům, chátral až posléze (novým uživatelem po zrušení přídělu právním předchůdcům stěžovatelů) musel být demolován a poté na jeho místě postaven rekreační objekt sloužící potřebám Státního výzkumného u ochrany materiálu v Praze.

Jak rozhodnutí správního orgánu, tak rozhodnutí obecného soudu předcházející rozhodnutí správního orgánu potvrzující, jsou odůvodněna podrobně a pokud obecného soudu se týká, zcela dostatečně a způsobem zákonu odpovídajícím ( ), v němž se oba orgány veřejné moci vypořádaly také s nálezem Ústavního soudu (

), případně s námitkami, které stran jeho závaznosti v posuzované věci stěžovatelé vznesli.

Jestliže stěžovatelé svá tvrzení stran neústavnosti napadených rozhodnutí opřely o ustanovení d, nezbývá než je odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu, dle níž ústavní ochrana práva z tohoto článku plynoucí je podmíněna splněním zvláštních podmínek, a zejména také a především tím, že jde

o vlastnické právo již existující (konstituované) a nikoli jen o tvrzený nárok na ně (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 41, Praha, 1995); protože jde o konstantní judikaturu a nálezy Ústavního soudu, která je obecně přístupná (ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu), pro odůvodnění tohoto rozhodnutí zcela postačí na ni odkázat, aniž by se jevila potřeba k závěrům v ní učiněným cokoli dodávat, mimo to, že ony zvláštní podmínky ve věci posuzované ústavní stížnosti splněny nejsou.

Ani ostatní námitky či tvrzení stěžovatelů, co do okolností, za nichž (pro své tíživé osobní a majetkové poměry) jejich právní předchůdci nemovitosti z přídělu opustili, nejsou z hlediska ústavní ochrany rozhodující; zde totiž stěžovatelé přehlížejí, že do pravomoci Ústavního soudu nespadá přezkum věcné správnosti či legality rozhodnutí obecných soudů

(k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha, 1995), zejména když stěžovatelé ani netvrdí, že by v řízeních o jejich věci orgány veřejné moci postupovaly proti nim v rozporu se zásadami plynoucími ku příkladu z ustanovení d a podobně.

Pro takto vyložené důvody byla proto ústavní stížnost stěžovatelů posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána nejen povahou vyložených důvodů, ale také ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, jak příkladmo bylo na ni poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 15. dubna 1999