Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 47/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla v právní věci navrhovatele Š. P., zastoupeného advokátkou JUDr. Z. V., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. , ze dne 12. 11. 1998, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se s odvoláním na porušení práva na spravedlivé projednání věci, chráněného d, domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. , ze dne 12. 11. 1998, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně o zastavení řízení, neboť přestože krajský soud poskytl navrhovateli lhůtu k odstranění vad návrhu do 16. 11. 1998, již dne 12. 11. 1998 - tedy v době trvání poskytnuté lhůty, vydal ve věci konečné rozhodnutí, ačkoliv měl doloženo tvrzení právní zástupkyně o její pracovní neschopnosti a hospitalizaci, ukončené až dne 1. 12. 1998.

Z připojeného spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že navrhovatel, zastoupený JUDr. Z. V., uplatnil u Městského soudu v Brně dne 26. 10. 1995 žalobou svůj restituční nárok. U jednání, konaného dne 3. 2. 1998, zástupkyně navrhovatele konstatovala, že dosud není schopna přesně identifikovat požadované pozemky podle aktuálního zápisu v katastru nemovitostí a jednání proto bylo za účelem upřesnění žaloby odročeno na neurčito.

Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 17. 2. 1998, čj. -20, doručeným zástupkyni navrhovatele dne 2. 3. 1998, byl navrhovatel vyzván v 60 denní lhůtě k doplnění údajů ohledně žalovaných osob, upřesnění žalobního petitu a ke specifikaci nemovitostí.

Usnesením ze dne 26. 5. 1998, čj. -22, bylo řízení dle zastaveno, neboť vady návrhu nebyly ve lhůtě odstraněny.

K odvolání navrhovatele krajský soud poskytl přípisem, doručeným zástupkyni navrhovatele dne 28. 9. 1998, 10 denní lhůtu, ve které rovněž požadoval označení okruhu žalovaných, specifikaci požadovaných pozemků a konkretizaci, ohledně kterých žalovaných je požadováno vydání kterých pozemků.

Poslední den lhůty - 8. 10. 1998 - právní zástupkyně faxem sdělila, že návrh dosud nemůže specifikovat, že se však k požadavkům soudu vyjádří 12. 10. 1998. Přípisem ze dne 15. 10. 1998, soudu doručeným dne 16. 10. 1998, pak požádala o další poskytnutí lhůty v délce 1 měsíce z důvodů pracovní neschopnosti a následné hospitalizace.

Krajský soud přípisem ze dne 19. 10. 1998 vyzval navrhovatelku, aby do 5 dnů zaslala soudu potvrzení o pracovní neschopnosti a následné hospitalizaci v době lhůty dané ve výzvě s tím, že za splnění této podmínky se lhůta pro splnění výzvy prodlužuje do 16. 11. 1998, současně byla upozorněna, že pokud pracovní neschopnost a hospitalizace v době lhůty dané ve výzvě nebudou soudu doloženy, její žádosti o prodloužení lhůty se nevyhovuje. Právní zástupkyně předložila soudu potvrzení o pracovní neschopnosti, dle které byla od 15. 10. 1998 práce neschopná. Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo dne 12. 11. 1998 rozhodnutí soudu prvého stupně o zastavení řízení potvrzeno s odůvodněním, že právní zástupkyně neprokázala, že v době lhůty pro odstranění vady, poskytnuté krajským soudem, byla v pracovní neschopnosti.

Na základě těchto prokázaných skutečností shledal Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, neboť obecné soudy postupovaly v souladu s příslušnými ustanoveními ( , , ). Soud prvého stupně poskytl dostatečně dlouhou 60 denní lhůtu k odstranění vad návrhu, ve které zůstala právní zástupkyně nečinná, jak pokud jde o odstraňování vad návrhu, tak pokud jde o žádost o další prodloužení lhůty. Rovněž krajský soud následně v souvislosti s podaným odvoláním proti zastavujícímu usnesení soudu prvého stupně poskytl stěžovatelce další lhůtu, a to 10 denní, která běžela ode dne doručení, tj. od 28. 9. 1998 do 8. 10. 1998. Během této lhůty opět nejenže vytýkané vady právní zástupkyně neodstranila, ale opětovně ani nepožádala o její prodloužení. Konečně stejně tak nedoložila k výzvě soudu ze dne 16. 10. 1998, reagující na její žádost, došlou téhož dne, tj. po uplynutí 10 denní lhůty, doklad o tom, že v odstranění vad návrhu v 10 denní lhůtě (28. 9. 1998 do 8. 10. 1998) jí zabránila pracovní neschopnost, neboť dle dokladu jí předloženého práce neschopna byla až od 15. 10. 1998. Vzhledem k těmto skutečnostem se Ústavní soud ztotožňuje se závěry obecných soudů o tom, že žalobci byl od uplatnění nároku, tj. od 26. 10. 1995, poskytnut dostatečný prostor pro upřesnění návrhu tak, aby splňoval náležitosti dle § a 42 odst. 4 , a navíc má za to, že procesní nečinnost před obecnými soudy nelze dohnat v řízení o ústavní stížnosti, a proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení odmítnout jako zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

V Brně dne 15. 4. 1999 předseda senátu Ústavního soudu