Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 223/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla v právní věci navrhovatele H., zastoupené advokátem JUDr. A.O., o návrhu ze dne 12. 5. 1998, t a k t o :

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel ve svém návrhu uvádí, že v řízení, vedeném u Krajského obchodního soudu v Ostravě pod sp. zn. , došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zaručeného y ČR, a 2 a d (dále jen " "), a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, ve znění protokolů č. 3, 5, 8, 11, a to konkrétně neodůvodněnými průtahy v rozhodování dotčeným soudem. Žádá proto, aby Ústavní soud vydal nález, kterým se Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě zakazuje pokračovat v průtazích ve věci žalobce H., proti žalovanému P., o 502.340.- Kč s příslušenstvím, ve věci vedené pod sp. zn. , a přikazuje se mu ve věci jednat a neprodleně rozhodnout.

V odůvodnění dále uvedl, že žalobou ze dne 4. 4. 1997 uplatnil nárok o zaplacení Kč 502.340,- s příslušenstvím. Soud jej pouze vyzval k zaplacení soudního poplatku a dne 21. 10. 1997 vydal ve věci platební rozkaz, sp. zn. , který vzhledem k tomu, že se jej nepodařilo doručit, zrušil usnesením ze dne 10. 11. 1997 a věc přeřadil do rejstříku Cm, avšak ke dni podání návrhu na ústavní stížnost, tj. ke dni 12. 5. 1998, žádný další úkon již neučinil.

Stěžovatel má za to, že je věcí státu zorganizovat soudnictví tak, aby účastníci měli zajištěno dodržování svých ústavních práv v praxi, a podotýká, že stát vybírá dosti vysoké soudní poplatky, které žalobce platí ze svého za to, že mu stát zajistí řádné a včasné rozhodnutí sporu.

Z připojeného spisu Krajského obchodního soudu v Ostravě, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se svým návrhem, došlým soudu dne 10. 4. 1997, domáhal vydání platebního rozkazu na zaplacení 502.340,- Kč s příslušenstvím z titulu úhrady kupní ceny jehličnatých výřezů III A a III B třídy dle ČSN SM/JD v množství 200 m3. Krajský obchodní soud v Ostravě vyzval stěžovatele přípisem ze dne 23. 9. 1997 k zaplacení soudního poplatku do tří dnů, soudní poplatek byl stěžovatelem dle dokladu ze dne 8. 10. 1997, čl. 6 spisu uhrazen na účet soudu u ČB dne 2. 10. 1997 a dne 21. 10. 1997 byl soudem vydán platební rozkaz pod sp. zn. 1 Ro 552/97, který byl usnesením soudu ze dne 10. 11. 1997, jež nabylo právní moci dne 6. 12. 1997, zrušen z důvodu jeho nedoručitelnosti žalovanému do vlastních rukou. Dne 8. 12. 1997 byla věc převedena do rejstříku sporných věci pod sp. zn. . Dále Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se v téže věci domáhal ochrany před Krajských obchodním soudem v Ostravě návrhem pod sp. zn. 6 Ro 2139/95, došlým soudu dne 21. 11. 1995, avšak že řízení bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno.

Dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má mimo jiné každý právo na to, aby jeho záležitost byla projednána v přiměřené lhůtě soudem.

V souladu s judikaturou Evropské komise pro lidská práva má Ústavní soud za to, že přiměřenost lhůty musí být posuzována individuálně podle okolností případu a z hlediska tří kritérií: složitosti případu, způsobu chování stěžovatele i způsobu chování soudu. Přestože v dané věci nejde na první pohled o věc zásadním způsobem složitou, tedy časově náročnou, má Ústavní soud za to, že došel-li návrh k soudu dne 10. 4. 1997 a přitom soud vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku, vydal platební rozkaz a následné usnesení o zrušení platebního rozkazu, a to dne 10. 11. 1997, zatímco sám stěžovatel, vyjma úhrady soudního poplatku, zůstal nečinný, neboť jednání nijak neurgoval ani se nesnažil paralelně postupovat podle a násl. zákona ČNR č. , nejde dosud o průtahy takové intenzity, jež by odůvodňovaly závěr o porušení základních práv a svobod stěžovatele, jak uvádí ve svém návrhu.

Tyto skutečnosti považuje Ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

V Brně dne 15. 4. 1999 předseda senátu ÚS