Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 306/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti V.K., zastoupeného JUDr. V.Č., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. ledna 1998, č.j. -161, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení a ZD, zastoupeného JUDr. M.K., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Dne 9. 7. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. ledna 1998, č.j. -161, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 20. 12. 1996, č.j. a -122, a stanovena povinnost zaplatit náklady odvolacího řízení. Posledně uvedeným rozhodnutím zamítl soud I. stupně návrh, kterým se stěžovatel domáhal odstranění specifikovaných staveb a uvedení pozemků do původního stavu. Současně bylo rozhodnuto o žalobě vedlejšího účastníka, a nákladech řízení.

Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho základní právo vlastnit majetek a vykonávat vlastnické právo ústavně zaručené v d ("Listina"), a dále že byl porušen Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), y a y. Dle jeho názoru rozhodnutím odvolacího soudu došlo k nucenému omezení výkonu vlastnického práva, které je však možné podle y jen ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Při posuzování, zda žalované zemědělské družstvo Z., resp. jeho právní předchůdce B., mělo právo stavby na předmětných pozemcích či nikoli, došly podle stěžovatele obecné soudy k natolik extenzivnímu výkladu vl. nař. č. a , včetně vztahu k ust. , že tím vybočily z mezí a zásad spravedlivého procesu dle a násl. y a porušily i y, jež ukládá orgánům aplikujícím právo šetřit podstatu a smysl základních práv. Stěžovatel dále poukázal na konkrétní skutkové okolnosti případu, uvedl své připomínky k některým částem odůvodnění napadeného rozsudku a vyjádřil přesvědčení, že předmětné pozemky byly zemědělským družstvem užívány bez právního důvodu a tudíž zemědělskému družstvu nemohlo vzniknout právo stavby na těchto pozemcích. Stěžovatel dále namítl porušení ust. , a tudíž i vybočení z mezí a zásad spravedlivého procesu dle a násl. y, k němuž dle jeho názoru došlo u odvolacího soudu při posuzování y z 30. 5. 1968, sepsané s jeho sestrou na OP. Uvedl, že tato došla soudu prvního stupně dne 30. 12. 1996, tedy po vydání jeho rozsudku, nebyla čtena ani při jednání u odvolacího soudu dne 13. 1. 1998, takže se nemohl k jejímu obsahu vyjádřit. O její existenci se dověděl až po obdržení rozsudku odvolacího soudu, a o jejím obsahu až po následném nahlédnutí do spisu. Závěrem stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadený rozsudek nálezem zrušil.

Krajský soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že všechny jeho úvahy a právní závěry jsou uvedeny v napadeném rozsudku. Dále ve svém sdělení ze dne 12. 2. 1999 uvedl, že úřední záznam ze dne 30. 5. 1968 se nacházel v přílohových spisech, které byly dle referátu Okresního soudu v Benešově ze dne 9. 7. 1998 odpojeny a vráceny. Odkázal na úřední záznam na č.l. 167 spisu ze dne 26. 5. 1998, a konstatoval, že spis Pd 250/68 OSZ, který měl uvedený úřední záznam obsahovat, byl dle sdělení tohoto zastupitelství již skartován.

Zemědělské družstvo Z., jako vedlejší účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti mj. uvedlo, že jeho právní předchůdce byl oprávněn na pozemcích stěžovatele stavět, neboť se jednalo o sdružené pozemky. Nesouhlasí s tvrzeným zásahem do ústavně zaručených základních práv a vyjádřilo přesvědčení, že v důkazním řízení před obecnými soudy bylo nepochybně prokázáno, že sporné stavby nejsou stavbami neoprávněnými. Závěrem navrhlo, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu v Benešově u Prahy, sp. zn. , a poté, co se seznámil s jeho obsahem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná.

Pokud jde o namítané porušení a y, resp. Dodatkového protokolu k Úmluvě, podstata ústavní stížnosti v této části spočívá v polemice se způsobem hodnocení důkazů a s právními závěry obecných soudů, které na základě shromážděných důkazů došly k závěru, že žalovanému družstvu, resp. jeho právnímu předchůdci, svědčilo právo stavby na předmětných pozemcích, a to podle předpisů platných v době pořízení staveb. V tomto směru Ústavní soud, v souladu se svojí ustálenou judikaturou, konstatuje, že z ústavního principu nezávislosti soudu, jak je vyjádřen v y ("Ústava"), vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, promítnutá i do ust. Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují, jak se v posuzované věci stalo, kautely dané ustanovením , nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval. Stejně tak Ústavní soud neshledal nic, co by nasvědčovalo ústavně nekonformní interpretaci hmotněprávních ustanovení aplikovaných v projednávané věci. V této části se tedy jedná o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

Pokud jde o namítané porušení , podle něhož dokazování provádí soud při jednání, a tím i vybočení z mezí a zásad spravedlivého procesu dle a násl. y, Ústavní soud ze shromážděných listinných podkladů zjistil následující: Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, stěžovatel v řízení před obecnými soudy neprokázal své tvrzení, že jeho otec nebyl členem JZD a v tomto směru nenabídl soudu žádný důkaz. Naopak existence členství byla prokázána mj. i z úředního záznamu ze dne 30. 5. 1968 v němž sestra žalobce na OP, kam se sama dostavila s žádostí, aby jí byla poskytnuta náhrada za převzatý živý a mrtvý inventář, vypověděla, že ona i její otec, F.K., vstoupili do JZD B. a to v roce 1961. Ústavní soud ze spisu Okresního soudu v Benešově u Prahy, sp. zn. , zjistil, že uvedený důkaz, tj. úřední záznam ze dne 30. 5. 1968, nebyl proveden v rámci dokazování před soudem prvního stupně a tudíž není ani zmíněn v odůvodnění rozsudku tohoto soudu ze dne 20. 12. 1996. Stejně tak uvedený důkaz nebyl proveden při jednání před odvolacím soudem, jak plyne ze zápisu o jednání na č.l. 157, 158 uvedeného spisu, nicméně v odůvodnění napadeného rozhodnutí zmíněn je, jak je shora uvedeno. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno 13. 5. 1998, ale tento se měl možnost s uvedeným důkazem seznámit a pořídit jeho fotokopii až dne 26. 5. 1998, jak vyplývá z č.l. 167 cit. soudního spisu.

Zásadám spravedlivého procesu, vyplývajícím z y, je třeba rozumět tak, že - v souladu s obecným procesním předpisem - v řízení před obecným soudem musí být účastníku zaručeno, že jeho věc bude projednána veřejně, v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům ( y). I v řízení před odvolacím soudem platí, vzhledem k , ustanovení části třetí hlavy druhé , týkající se dokazování, tedy i , podle něhož dokazování provádí soud při jednání, stejně jako , zakotvující právo účastníků vyjadřovat se ke všem prováděným důkazům, a přirozeně i obecná ustanovení , zejména , kladoucí důraz na zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků. V cit. ust. je vyjádřena zásada přímosti, která určuje, že dokazování zásadně provádí soud, jež rozhoduje ve věci, a to při jednání, ke kterému je třeba předvolat účastníky řízení ( ). Je tudíž zřejmé, že odvolací soud, v souvislosti s použitím výše uvedeného úředního záznamu ze dne 30. 5. 1968 jako důkazu, vybočil z mezí stanovených v

Jak však vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, stěžovatel neprokázal, že jeho otec nebyl členem JZD. V tomto směru by procesní postavení stěžovatele nijak nezlepšilo ani to, kdyby byl důkaz u ze dne 30. 5. 1968, sepsanou se sestrou stěžovatele na Okresní prokuratuře v Benešově, proveden v souladu s ust. , neboť uvedený důkaz prokazuje opak. Vycházeje z této skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že i když je zřejmé, že v řízení před obecnými soudy došlo k uvedené procesní vadě, nelze z takového ojedinělého a v daném kontextu méně významného porušení při celkovém posouzení daného řízení dovodit, že jako celek bylo procesem nespravedlivým ve smyslu y.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. 4. 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu