Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 472/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti P.D., zastoupeného advokátem JUDr. J.B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, ze dne 4. 9. 1998, čj. -265, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze, zamítajícímu stěžovatelovu stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu, do které byl vzat z důvodu, uvedeného v § 67 písm. a) tr. řádu, a to usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 8. 3. 1998, sp. zn. Nt 101/98, a rovněž nebyl přijat slib podle ustanovení

§ 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu ani záruka učiněná podle § 73a odst. 1 tr. řádu, stěžovatel uvádí, že k jednáním, zakládajícím útěkovou vazbu byl přinucen vyšetřovatelem, který jej vydíral a před nímž se skrýval a který byl také za svou trestnou činnost odsouzen, i když tato byla kvalifikována pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 1. 1998 pod sp. zn. jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona a příjímání úplatků podle § 160 odst. 1, ost. 3 tr. zákona, s tím, že šlo v podstatě o to, že od bratra obviněného - V.D., vyšetřovatel J.S. převzal částku 50.000,- Kč, za což mu přislíbil, že za tuto částku bude v přípravném řízení posuzovat a kvalifikovat trestnou činnost stěžovatele, v té době stíhaného pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, podstatně mírněji. Dále ve své ústavní stížnosti dovodil porušení práva na fair proces, a to nejen proto, že úkony přípravného řízení prováděl vyšetřovatel, který se dopustil vůči němu trestného činu, ale také proto, že proti němu neexistují objektivní důkazy, s tím, že vypovídající svědci J.B. a T.B. mění své výpovědi a navzájem si odporují. Dále ve své ústavní stížnosti poukázal na zamýšlenou právní úpravu od 1. 1. 1999, dle níž mají soudy při rozhodování o vazbě rovněž zkoumat, zda na základě stavu důkazního materiálu může obvinění vůbec obstát, a konečně zdůraznil v souvislosti s trestnou činností vyšetřovatele, že sám tlaku vyšetřovatele nepodlehl, jeho požadavky nesplnil, a konečně namítal neznalost soudu, rozhodujícího o vazbě, spisu Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. . Závěrem dovodil porušení tr. řádu, y ČR, , 8, a 40 odst. 2 d a navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že stěžovatel uvádí momenty, které měly svůj význam již při rozhodování o vzetí do vazby, do níž byl stěžovatel vzat usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne 8. 3. 1998 pod sp. zn. , a které se tedy věcně vztahují k tomuto usnesení, jež však ústavní stížností napadeno nebylo, naproti tomu ústavní stížností napadené usnesení Vrchního soudu v Praze je rozhodnutím věcně zaměřeným k důvodům nepropuštění z vazby. Vzhledem k tomu, že důvody uváděné v ústavní stížnosti se ve skutečnosti vztahují k jinému než napadenému usnesení, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné

JUDr. Antonín Procházka

V Brně dne 6. 4. 1999 předseda senátu Ústavního soudu