Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 313/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti N.V.N., zastoupeného advokátem JUDr. B.G., CSc., proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 4. 6. 1997, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí policejního prezídia ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, ze dne 1. 11. 1996, čj. PPR6081/RCP-c-228-96, zamítajícímu odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, sekce cizinecké policie a pasové služby správy h1. města Prahy ze dne 4. 9. 1996, čj. PSP-7001-845/CPPS-c-96, o tom, že se stěžovateli dle zakazuje pobyt na území ČR do 30. 9. 1999 a dle ukládá opustit území ČR nejpozději do 20. 9. 1996, a o tom, že se návrh na odložení vykonatelnosti rozhodnutí

1

Policie ČR zamítá, stěžovatel uvádí, že je vietnamským státním příslušníkem, žijícím na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu. V roce 1995 se dopustil jiného správního, resp. celního deliktu, pro který byl ve správním řízení pravomocně potrestán uložením pokuty a ačkoliv ji zaplatil a šlo o méně závažný delikt, byl mu pobyt v ČR zakázán a pod hrozbou vyhoštění mu byla uložena povinnost opustit území republiky. Vzhledem k tomu, že jak jeho odvolání, tak správní žaloba byly zamítnuty, domnívá se, že byl sankcionován dvakrát, což je v rozporu s Dodatkového protokolu č. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva"), když zákaz pobytu dle zák. č je ekvivalentní zákazu dle tr. zákona, a dále uvedl, že k dalšímu porušení jeho práv, zakotvených v č1. 1 Dodatkového protokolu č. 7 k úmluvě, došlo vyloučením odkladného účinku dle jeho odvolání. Rovněž namítal, že vyloučením rozhodování o vyhoštění z režimu správního řízení (dle ) a soudního přezkumu ( ) došlo k porušení d (dále jen ), který upravuje právo každého na stanovený postup při domáhání se svých práv. Konečným důsledkem předchozích porušení práv je porušení práv, plynoucích z č1. 38 odst. 2 y a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt"), neboť stěžovateli bylo odepřeno právo, aby byl vyslechnut nezávislým a nestranným soudem. Z uvedených důvodů proto navrhl, aby ústavní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil.

Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel i návrh na zrušení , , a pro jejich rozpor s y ČR, , y, odst.

1 a 2 a čl. 4 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 7 k úmluvě a čl. 14 odst. 1 Paktu.

Ústavní soud nejprve přezkoumal ústavní stížnost z hlediska její přípustnosti a vzhledem k tomu, že neshledal důvody pro její odmítnutí ani z hlediska vad či včasnosti podání, řízení dle usnesením ze dne 18. 9. 1997, čj.

-8

, přerušil a protože plénum ústavního soudu již ve věci návrhu na zrušení , , , jednalo pod sp. zn. na základě návrhu stěžovatelky T.T.V., byl návrh stěžovatele na zrušení citovaných ustanovení usnesením ze dne 19. 11. 1997, čj. P1. ÚS 36/97-11, odmítnut podle ustanovení Stěžovatel pak využil svého práva zúčastnit se jednání ve věci jako vedlejší účastník. Plénum Ústavního soudu pak nálezem ze dne 13. 5. 1998, čj.

-77

, ustanovení zrušilo dnem 13. 5. 1999, ustanovení dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů, návrh na zrušení ustanovení zamítlo a konečně návrh na zrušení odmítlo. Poté Ústavní soud pokračoval v řízení o ústavní stížnosti.

Z připojeného spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím Policie ČR, sekce cizinecké policie a pasové služby správy hl. města Prahy ze dne 4. 9. 1996, čj. PSP-7001-845/CPPS-c-96, byl stěžovateli dle ustanovení zakázán pobyt na území ČR do 30. 9. 1999 a současně mu byla podle uložena povinnost opustit území ČR do 20. 9. 1996. Odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí bylo rozhodnutím Policejního prezídia ČR, Ředitelství služby cizinecké a

pohraniční policie ze dne 1. 11. 1996, čj. PPR-6081/RCP-c-228

96, zamítnuto. Obě správní rozhodnutí policejních orgánů napadl stěžovatel správní žalobou, o níž bylo Městským soudem v Praze ústavní stížností napadeným rozhodnutím rozhodnuto tak, že správní žaloba se zamítá a žádosti o odklad vykonatelnosti napadených správních rozhodnutí se nevyhovuje. V odůvodnění svého rozhodnutí městský soud v podstatě uvedl, že stěžovatel nedodržel povinnosti ve smyslu , neboť dne 17. 6. 1995 prodejem neoznačených cigaret v počtu tří kartonů v hodnotě 750,- Kč porušil povinnost stanovenou v , za což mu byla uložena pokuta ve výši 5.000,- Kč a vysloveno propadnutí neoznačených cigaret a dne 23. 8. 1995 nebyl schopen doložit původ 51 kusů parfému zahraniční provenience v hodnotě 11.730,- Kč, a to ani ve stanovené 30 denní lhůtě, čímž se dopustil správního deliktu dle a byla mu rovněž uložena pokuta ve výši 4.000,- Kč a sankce propadnutí zboží. Dále z odůvodnění rozhodnutí plyne, že pokuty byly zaplaceny. Nevyhovění návrhu na odložení vykonatelnosti Městský soud zdůvodnil rozhodnutím ve věci samé.

Jak ústavní soud konstatoval v celé řadě svých rozhodnutí, nepřísluší mu posuzovat celkovou zákonnost či správnost napadeného rozhodnutí, ale jeho úkolem je zjistit, zda tímto rozhodnutím došlo či nedošlo k zásahu do základních lidských práv a svobod, zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Na základě posouzení výše uvedených skutečností má Ústavní soud za to, že navzdory již konstatovanému zrušení ustanovení pro jeho rozpor s y a y v souvislosti s y a ustanovení cit. zákona pro nesoulad s y nedošlo k zásahu do stěžovatelových ústavně garantovaných

práv, a to proto, že jakkoliv bylo ustanovení , o které byl zákaz pobytu opřen, zrušeno, nepředstavuje tato skutečnost evidentně důvod pro zrušení citovaného rozhodnutí Městského soudu v Praze proto, že dnem 30. 9. 1999 stěžovateli končí zákaz pobytu v České republice. Funkcí rozhodnutí vyhovujícího ústavní stížnosti je konstatování porušení ústavně zaručených práv zásahem orgánů veřejné moci ( , o Ústavním soudu) a zrušení napadeného rozhodnutí ( cit. zákona), pro takové rozhodnutí však vzhledem k uplynutí lhůty, v níž končí zákaz pobytu stěžovatele v české republice, nemá Ústavní soud v této fázi řízení prostor. Ze stejného důvodu není v projednávané věci relevantní ani zrušení ustanovení

Za tohoto stavu věci je tedy ústavní stížnost podaná proti rozhodnutí Městského soudu v Praze zjevně neopodstatněná a Ústavnímu soudu proto nezbylo než ji podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

JUDr. Antonín Procházka

V Brně dne 6. 4. 1999 předseda senátu Ústavního soudu

l