Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 214/97

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M., zastoupeného advokátem JUDr. M.V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se svou ústavní stížností s odvoláním na porušení , 3, , , a y a y ČR domáhal zrušení shora uvedeného rozsudku, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, ze dne 24. 10. 1994, čj. C 424/1408/94, potvrzující rozhodnutí Městské správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 7. 1994, čj. MOP/2176002/94/Rozb, o vzniku nemocenského pojištění pana U.M., dnem 1. 2. 1993. Na odůvodnění uvedl, že soud rozhodl o vzniku nemocenského pojištění dle , přestože toto ustanovení se na osobu U.M. nevztahuje, neboť uvedený paragraf hned v odstavci prvém stanoví podmínku, že jde o osoby činné v České republice, zatímco pan M. je činný pro stěžovatele v zahraničí, kde trvale bydlí, a je cizí státní příslušník. Dále namítal, že v dané věci mělo být aplikováno ustanovení uvedeného zákona.

Jak Ústavní soud konstatoval již v celé řadě svých rozhodnutí, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéd. Z ústavního principu nezávislosti soudů, y, vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( ). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují podmínky zakotvené v ustanovení , nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy. Uvedené konstatování se plně vztahuje i na projednávanou věc. Obsah spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. , jakož i spisu České správy sociálního zabezpečení, čj. C 424/1408/94, nasvědčuje tomu, že jak uvedený správní orgán, tak i krajský soud se velmi zevrubně zabývaly základní otázkou, totiž zda pan M. je osobou ve smyslu , odst. 1 písm. c) a v návaznosti na skutková zjištění o tom, že jmenovaný je společníkem stěžovatele a současně i jeho zakladatelem, a dále o tom, že na území ČR dojíždí ne více než po 30 dnů ročně, a je pravidelně měsíčně od února 1993 odměňován částkami ve výši 10.000,- až 15.000,- Kč, dospěl k závěru, že je v daném případě splněna stěžovatelem zpochybňovaná podmínka, že jde o osobu činnou na území ČR. Rovněž tak se krajský soud vypořádal s námitkou, že jde v podstatě o sankci cizího státního příslušníka, a to s odkazem na , neboť i dle něho lze dávky nemocenského pojištění do ciziny vyplácet a odmítl, že by se u jmenovaného mohlo jednat o výjimku dle uvedeného zákona, neboť není osobou, na kterou by se toto ustanovení dalo aplikovat. Protože uvedený závěr soudu o tom, že pan M. je osobou, na kterou se vztahuje ustanovení st.1 písm.c) uvedeného zákona, není v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními, nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že v dané věci nedošlo k porušení zásady volného hodnocení důkazů dle

Samotná okolnost, že ve věci nebylo nařízeno jednání, dle dnes již zrušeného ustanovení není s to danou věc posunout do ústavní roviny, neboť v řízení dle části páté hlavy třetí platí vzhledem k ustanovení l odst. 2, dispoziční zásada, dle níž je věcí účastníka řízení, zda se domáhá ochrany svých práv a v jakém rozsahu, s tím, že pro rozšíření žaloby, kterou se rozumí nejen rozšíření na další obsah napadeného aktu, ale také o další žalobní body, však platí zákonné lhůty upravené v b , resp. v daném případě upravené v m odst. 2 V důsledku uvedeného je pak irelevantní i námitka stěžovatele uplatněná teprve v řízení o ústavní stížnosti, totiž že v dané věci měl být aplikován , neboť tento stížnostní bod by pro uplynutí lhůty dle m odst. 2 nemohl již v řízení dle části páté hlavy třetí uplatnit, a to ani kdyby dnes v důsledku zrušení rozsudku krajského soudu tento jednání nařídil.

Všechny uvedené skutečnosti a závěry považuje Ústavní soud za natolik evidentní, že ústavní stížnost podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání

přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

V Brně dne 6.4.1999 předseda senátu Ústavního soudu

Za správnost vyhotovení: