Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 49/99

Ústavní soud rozhodl dne 8. 4. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Pavla Holländera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. F., zastoupeného Mgr. F. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 1998, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Řádně a včas podanou ústavní stížností [§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1

písm. a), odst. 2 a 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona] brojí stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. října 1998 (sp. zn. ), kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. srpna 1998 (sp. zn. ), jímž byl zamítnut návrh stěžovatele, aby vedlejší účastnice (v původním řízení před obecnými soudy žalovaná) byly povinny společně a nerozdílně zaplatit stěžovatelovi částku 267 612,95 Kč s 16 % úrokem z prodlení z částky

86 710,30 Kč od 21. 5. 1993 do zaplacení, z částky 8 199,35 Kč od 1. 6. 1993 do zaplacení, z částky 172 703,30 Kč od 27. 6. 1993 do zaplacení, a tvrdí, že obecnými soudy, jako orgány veřejné moci, došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod dle d, neboť obecné soudy "porušily jeho právo na soudní ochranu" tím, že "při hodnocení důkazů a samotném rozhodnutí pominuly zcela část stěžovatelových nároků a pouze na základě formálního posouzení důkazů byl jeho nárok zamítnut".

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti stěžovatele je polemika se skutkovými a právními závěry obecných soudů, které jsou odlišné od závěru stěžovatele, a které v řízení před těmito soudy ve svém důsledku znamenaly jeho neúspěch. Stěžovatel se v řízení před těmito soudy domáhal na vedlejších účastnicích zaplacení žalované částky z důvodů, jak je ve své žalobě rozvedl. Obecné soudy ve svých rozsudcích, které Ústavní soud považuje za řádně zdůvodněné ( ), nároku stěžovatele nevyhověly a z důvodů, jak je ve svých rozsudcích rozvedly, stěžovatelovu žalobu zamítly.

Tvrzení stěžovatele, že obecné soudy se nezabývaly hodnocením jím předloženého důkazu (listiny), z něhož by mělo vyplývat uznání uplatněného nároku a tedy důvodnost podané žaloby, není z hlediska posuzované ústavní stížnosti rozhodné, neboť stěžovatel přehlíží, že Ústavní soud již dříve a opakovaně ve svých rozhodnutích vyložil (k tomu srov. např.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1.,

č. 5, Praha 1994,

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a

usnesení - svazek 1., č. 28, Praha 1994), za jakých podmínek je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a zejména, že přezkum věcné správnosti či legality rozhodnutí obecných soudů se z jeho pravomoci vymyká (k tomu srov. např. nález ve věci

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha, 1994) .

Zásadám v judikatuře Ústavního soudu již dříve vyloženým však stížnost stěžovatele nevyhovuje a pouhá polemika s právními závěry obecných soudů nemůže naplnit zákonné znaky zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele tak, jak tyto jsou zaručeny ústavním pořádkem ČR nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Ústavní soud z posuzované ústavní stížnosti nezjistil, že by postupem obecných soudů došlo k porušení zásad spravedlivého procesu tím, že by obecné soudy v rámci hodnocení provedených důkazů toto hodnocení do svého rozhodnutí nepojaly nebo jinak se s předloženými důkazy zákonným způsobem nevypořádaly; pokud stěžovatel dále v ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy nevzaly v úvahu předloženou u, kterou stěžovatel označuje jako uznání závazku, pak toto tvrzení je v rozporu s odůvodněním rozsudků obecných soudů, které v rámci hodnocení důkazů řádně a vyčerpávajícím způsobem vyložily, jak uvedený důkaz hodnotily.

Ústavní stížnost stěžovatele je tudíž zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], když její zjevná neopodstatněnost plyne jak z povahy vyložených důvodů, tak, a to především, z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto, jak z výroku tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 8. dubna 1999