Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 57/99

Ústavní soud

rozhodl dne 31. 3. 1999 v senátě ústavní

stížnosti J. R., t. č. Vazební věznice, P. P. 10, 471 27 Stráž pod

Ralskem, zastoupeného JUDr. H. R., advokátkou AK, proti usnesení

Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 18.

12. 1998, čj. -17, za účasti Krajského soudu v Ústí

nad Labem, pobočka v Liberci, jako účastníka řízení, a vedlejšího

účastníka Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem,

pobočka v Liberci, za souhlasu účastníků bez ústního jednání,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, zedne 18. 12. 1998, čj. -17, se zrušuje.

Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci,

stěžovatel poukazuje na skutečnost, že Okresní soud v Liberci

rozhodl o jeho vzetí do vazby, aniž by byl vyslechnut soudcem

a aniž by se jeho obhájce mohl zúčastnit tohoto úkonu. Krajský

soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, v napadeném usnesení

stěžovatelovy námitky odmítl s tím, že lhůty a instituty, týkající

se výslechu obviněné osoby, platí vzhledem k ustanovení § 77

trestního řádu jen ve vztahu k zadržené osobě. Tento výklad zákona

však odporuje nejeně ČR, ale také Úmluvě o ochraně lidských

práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), neboť tím, že

stěžovatel dne 29. 11. 1998 nebyl z výkonu trestu odnětí svobody

řádně propuštěn, stal se tak nepochybně osobou zbavenou osobní

svobody. Protože tedy podle stěžovatelova názoru napadeným

rozhodnutím došlo k porušení čl. 5 odst. 3 Úmluvy, domáhá se

stěžovatel jeho zrušení.

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ve svém

vyjádření ze dne 17. 3. 1999 poukázal na obsah napadeného

usnesení, nicméně současně vyjádřil určitou pochybnost o jeho

správnosti, a to v tom směru, že stěžovatel měl být skutečně

vyslechnut. V této souvislosti poukázal na odlišný názor,

zastávaný v nepublikovaném usnesení Krajského soudu v Českých

Budějovicích ze dne 5. 5. 1998, sp. zn. , jakož i na

to, že z tohoto důvodu se obrátil na Nejvyšší soud ČR k zaujetí

stanoviska k této problematice.

Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočka

v Liberci, se k podané ústavní stížnosti nevyjádřilo.

Z obsahu spisu 12 Nt 1471/98 Okresního soudu

v Liberci Ústavní soud zjistil, že návrhem ze dne 26. 11. 1998,

došlým okresnímu soudu v tentýž den, navrhlo Krajské státní

zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, vzetí

stěžovatele do vazby podle ustanovení § 68 trestního řádu. Za

podpisem navrhujícího státního zástupce je poznámka z téhož data,

v níž se konstatuje, že stěžovatel má být dne 29. 11.1998

propuštěn z výkonu trestu, a proto je třeba zajistit jeho

předvedení na určitou hodinu a určité místo. Okresní soud

v Liberci usnesením ze dne 27. 11. 1998, čj. -6, vzal

stěžovatele do vazby podle ustanovení § 68 trestního řádu

z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) trestního řádu s tím, jak

je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, že vazba počíná okamžikem

stěžovatelova propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

Z úředního záznamu ze dne 27. 11. 1998 je patrno, že ve věci ČVS

KVV-1002/30-ST-97, v níž je proti stěžovateli vedeno vyšetřování

pro obvinění z dalšího trestného činu, byl nařízen stěžovatelův

výslech na den 29. 11. 1998, tedy na den, kdy stěžovatel měl být

propuštěn z výkonu trestu a bylo také požádáno o jeho předvedení,

nicméně posléze byl nařízený výslech zrušen a o vazbě bylo

rozhodnuto již v uvedený den, a to dne 27. 11. 1998. Ze spisu je

dále patrno, že dne 27. 11. 1998 dal Okresní soud v Liberci příkaz

k přijetí stěžovatele do vazby počínající dnem 29. 11. 1998. Ze

záznamu Vězeňské služby ČR, Věznice Stráž pod Ralskem, ze dne 30.

11. 1998 konečně plyne, že dne 29. 11. 1998 v 8.00 hodin byl

stěžovatel "převeden z výkonu trestu do výkonu vazby". O stížnosti

stěžovatele proti již citovanému usnesení Okresního soudu

v Liberci rozhodl posléze Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka

v Liberci, napadeným usnesením tak, že tuto stížnost podle

ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.

V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že lhůty

a instituty týkající se výslechu obviněné osoby, platí pouze

ohledně osoby zadržené, o kteréžto osobě je rovněž řeč i v článku

8 odst. 3 a 4 y základních práva a svobod (dále jen

"Listina"). Jestliže tedy v odst. 5 uvedeného článku se uvádí, že

nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou

zákonem a na základě rozhodnutí soudu, potom i aplikace ustanovení

§ 68 trestního řádu soudem prvého stupně je zcela na místě.

Z uvedených zjištění tedy plyne, že stěžovatel byl

napadeným rozhodnutím vzat do vazby ještě v době, kdy byl ve

výkonu trestu, a kdy tedy z hlediska odpykávání trestu byl

v pozici odsouzeného, zatímco z hlediska sdělení obvinění pro

další trestný čin, v pozici obviněného, a to ve stádiu přípravného

řízení. Ve své podstatě není tedy napadené rozhodnutí ničím jiným,

než jakýmsi, zákonný podklad postrádajícím, "pojistným opatřením",

jehož problematičnosti si byl zřejmě dobře vědom již okresní soud,

jenž, jak již bylo konstatováno, nejdříve nařídil stěžovatelův

výslech, nicméně jej následně zrušil. Takovéto rozhodnutí o vazbě,

k níž má dojít teprve v budoucnu, je však evidentně protiústavní,

neboť ve své podstatě představuje zneužití faktu, že obviněný,

jenž při propouštění z výkonu trestu by jinak musel být zadržen

a na bázi tohoto zadržení by se mohl dovolávat práv příslušejících

obviněnému ve smyslu ustanovení § 75, § 77 trestního řádu, tedy

mimo jiné i práva být vyslechnut, je bez dalšího již konstatovaným

rozhodnutím "o budoucí vazbě", však těchto práv zbaven. Jinými

slovy, má-li být osoba, která je propouštěna z výkonu trestu

v situaci, kdy je proti ní vedeno trestní řízení pro další trestný

čin, vzata do vazby, může se tak stát jedině při splnění podmínek

uvedených v citovaných ustanoveních trestního řádu, neboť jiný

postup by představoval nejen její diskriminaci, ale současně

i porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 8

odst. 2, 3y, jakož i , 3 Úmluvy.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů pro porušení již

konstatovaných ústavně zaručených práv ústavní stížnosti podle

ustanovení ,

o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyhověl a napadené

rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného

zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 31. 3. 1999