Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 422/98

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 23. března 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti Z.K., zastoupeného JUDr. V.J., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. července 1998, č. j. -26, t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností, podanou ve lhůtě stanovené v , ve znění pozdějších předpisů, se navrhovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -26, ze dne 15. července 1998. Uvedl, že se rozhodnutím soudu cítí dotčen na právech, zakotvených v ě a v d, když mu nebyl přiznán jeho restituční nárok na nemovitosti, vyvlastněné podle zákona č. 63/1935 Sb. Soud, podle jeho přesvědčení, porušil zejména y, , 2 odst. 2, odst. l a 4 d, jakož i jiná jejich ustanovení, dále Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodního paktu o občanských právech. Opět poukázal na okolnosti, za nichž byly předmětné nemovitosti vyvlastněny, jak jsou užívány a na výklad pojmu "trvale neslouží", když je přesvědčen o tom, že nemovitosti, na něž uplatnil restituční nárok, účelu, pro který byly odňaty, neslouží. V podání ze dne 19. února 1999 uvedl, že rozhodnutí správního orgánu i soudu považuje za nesprávná, vydaná v rozporu s ustanovením zákona o půdě i s nálezy Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

a

.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. , který si Ústavní soud vyžádal, nebylo shledáno porušení práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolával. V řízení o opravném prostředku, směřujícím proti rozhodnutí O.Ú., pozemkového úřadu ze dne 9. března 1998, č. j. PÚPr/592/98-Ma, se soud vypořádal s námitkami, uplatněnými v opravném prostředku, přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy a své rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Proto byla stížnost shledána zjevně neopodstatněnou.

K obsahu stížnosti, poukazující na články y a d je třeba uvést, že nepřiznání nároku, uplatněného s odvoláním na restituční zákon, nelze považovat za zásah do práv, vyplývajících z d, jak tvrdí stěžovatel, když citovaný článek zakotvuje ochranu před zásahem do vlastnických práv vyvlastněním a nuceným omezením vlastnického práva, pokud k němu nedojde ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Jestliže navrhovatel namítal porušení práv s poukazem na d, pak jde o odkaz na obecné ustanovení y, které samo nezakládá právo stěžovatele. Práva či povinnosti vůči státní moci se lze domáhat pouze ve spojení s konkrétním základním právem. V postupu soudu, jako orgánu státu, nebylo shledáno porušení či d. Stejně tak odkaz na y je třeba hodnotit jako odkaz na kompetenční normu, nikoliv na základní právo stěžovatele. Pokud jde o odkaz na výše označená rozhodnutí Ústavního soudu, je třeba konstatovat, že soud při rozhodování o uplatněném restitučním nároku aplikoval odst. l písm. m) zákona o půdě, když shledal, že podmínky pro vyvlastnění byly dány, takže jeho rozhodnutí v rozporu s judikaturou Ústavního soudu není.

S ohledem na výše uvedená zjištění senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítl, když jej shledal zjevně neopodstatněným [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 1999

JUDr. Vladimír Jurka

předseda III. senátu Ústavního soudu