Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 547/98

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele ing. Dr. Z. K., zastoupeného JUDr. O. P., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 1998, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 15. 12. 1998.

Ústavní stížností napadl výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, a to ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 1998, čj. - 173, jímž byl zamítnut jeho návrh proti odpůrci V., a. s., se sídlem v Ostravě, na zaplacení částky Kč 300 000,-- s přísl. z titulu nezaplacení odměny za využití zlepšovacího návrhu. Stěžovatel uvádí podrobnosti případu a vesměs opakuje námitky, které již uplatňoval během soudního řízení a se kterými se odvolací soud ve svém rozsudku náležitě vypořádal.

Z hlediska ústavněprávního stěžovatel namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s d. Porušení shledává v tom, že "vlastnictví silného podniku bylo oproti vlastnictví pracovníka zneužito v neprospěch zlepšovatele". Ve svém přípise ze dne 27. 2. 1999 stěžovatel rozšiřuje podanou ústavní stížnost, uvádí, že napadeným rozhodnutím byl porušen též a d. Toto podání Ústavní soud nemohl brát v úvahu, neboť nebylo učiněno advokátem, kterého stěžovatel k zastupování před Ústavním soudem zmocnil; z tohoto hlediska je však ústavní stížnost přezkoumávána, i když se stěžovatel uvedených článků nedovolává.

Ústavní soud k předložené ústavní stížnosti konstatoval, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y ČR) a není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví. Neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. , a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Soudní moc dle y ČR je svěřena soudům především k tomu, aby tyto zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům ( ), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný ( ). Obecné soudy jsou při zjišťování skutkového stavu věci vázány toliko zákonem ( ), v daném případě ustanoveními . Pokud jde o dokazování v občanském soudním řízení, hovoří o právu vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny ( ), stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů ( ) a především stanoví, že soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede ( ).

Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě, který ve svém rozhodování vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která v celém rozsahu jako věcně správná převzal i s jeho právními závěry, se ve svém rozsudku vypořádal se všemi okolnostmi závažnými pro jeho rozhodnutí. V jeho postupu Ústavní soud namítané porušení , resp. a d neshledal a má za to, že stanovisko, vyslovené v napadeném rozsudku, že se nejedná o zlepšovací návrh ve smyslu ustanovení , je odpovídající zjištěným skutečnostem, a že tedy rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu, je ve svém výsledku správný.

S ohledem na toto zjištění Ústavní soud musel dospět k závěru, že se v daném případě jedná o návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněné.

Proto senát Ústavního soudu tímto usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 1999 JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu