Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 523/98

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. V. D., CSc., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 8. 1998, čj. - 173, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 1998, čj. - 149, a rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 1. 10. 1997, čj. - 134,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 12. 12. 1998 a napadl výše uvedená rozhodnutí soudů první a druhé instance. Jimi byl zamítnut návrh, aby Regionální muzeum K. zaplatilo navrhovateli - stěžovateli finanční náhradu podle za polygonální stodolu ve výši Kč 27 516,-- s přísl. Současně bylo vyhověno návrhu, aby odpůrce - Památkový ústav v P., státní zámek, byl povinen zaplatit navrhovateli - stěžovateli polovinu požadované finanční částky, tedy Kč 13 758,-- s přísl., a co do druhé poloviny byl jeho požadavek zamítnut. Stěžovatel napadl i rozhodnutí dovolacího soudu v téže věci, protože nesouhlasil, že jeho dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto podle ustanovení a odst 1 jako nepřípustné.

Odvolací soud neshledal odvolání navrhovatele - stěžovatele důvodným, když dospěl ve svém rozhodnutí k závěru, že navrhovatel je oprávněnou osobou podle jen k ideální polovině předmětné stodoly, jejíž spoluvlastníkem se stal stát v roce 1958 na základě trestu propadnutí celého jmění otce navrhovatele. Druhou ideální polovinu, kterou původně vlastnila matka navrhovatele, otec navrhovatele v roce 1971 prodal za částku Kč 1 800,--, a to za účelem jejího rozebrání a přenesení na jiné místo, aby byla zachována jako kulturní památka. Nebylo zjištěno, že k uzavření kupní smlouvy došlo v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, takže nebyly splněny podmínky ve smyslu ustanovení

Stěžovatel v ústavní stížnosti vesměs opakuje argumentaci uplatněnou v průběhu řízení před obecnými soudy. Domnívá se, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva a svobody zakotvené v y ČR a v d.

Ústavní soud však není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, neboť to přísluší obecným soudům, pokud ovšem není porušeno nějaké další ústavně zaručené základní právo; stejně tak nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Rozhoduje v oblasti, kterou mu vytýčila ČR v článku 87, který stěžovatel nepřípadně napadá, aniž by blíže zdůvodnil, v čem mělo porušení tohoto ustanovení spočívat.

Pokud jde o namítané porušení vlastnického práva podle d, je třeba konstatovat, že ustanovení tohoto článku chrání toliko vlastnické právo skutečné, již existující, a nikoli takové, jehož povaha je sporná a kde probíhá v takové věci soudní řízení, jako je tomu v daném případě.

Ústavní soud neshledal v podané stížnosti namítané porušení ústavního práva zakotveného v d, jakož ani jiných základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR a dospěl k závěru, že v daném případě se jedná o návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněné.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tímto usnesením návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 1999 JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu