Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 29/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti R., a.s., zastoupené JUDr. M. K., CSc., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 1998, č.j. -26, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 20. 1. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 1998, č.j. -26, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Okresního úřadu Kladno, referátu životního prostředí ze dne 12. 5. 1998, č.j. Od 249.1-St. Posledně uvedeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Kladně ze dne 20. 2. 1998, kterým byla stěžovatelce udělena pokuta 10.000,- Kč, za podnikání v oblasti nakládání s komunálním odpadem na území města Kladna bez příslušného souhlasu.

Stěžovatelka je přesvědčena, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno věcně nepříslušným orgánem a tudíž se jedná o akt nicotný. Pokud pak bylo potvrzeno odvolacím orgánem, došlo tím k porušení ustanovení , o odpadech, jež upravují kompetenci správních orgánů. Současně tím podle jejího názoru došlo i k porušení y ("Ústava") a d ("Listina"), neboť státní moc nebyla uplatněna způsobem, který stanoví zákon a y, neboť o zásahu do práv stěžovatele nerozhodl správní orgán s působností stanovenou zákonem. Pokud za uvedeného stavu Krajský soud v Praze správní žalobu zamítl, neposkytl uvedeným ústavním právům stěžovatelky ochranu, a to v rozporu s a y, jakož i y. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze, jakož i mu předcházející správní rozhodnutí, nálezem zrušil.

Krajský soud v Praze, jako účastník řízení, v odpovědi na žádost Ústavního soudu o vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že plně odkazuje na důvody v napadeném rozsudku.

Okresní úřad Kladno, referát životního prostředí, se k ústavní stížnosti nevyjádřil a svého postavení vedlejšího účastníka se vzdal.

Po posouzení obsahu napadeného rozhodnutí, jakož i obsahu správního spisu Okresního úřadu Kladno, referátu životního prostředí, sp. zn. Od 249.1 St, Ústavní soud v postupu Krajského soudu v Praze neshledal nic, co by nasvědčovalo nedodržení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky, či ústavně nekonformní interpretaci hmotněprávních ustanovení aplikovaných v projednávané věci. Závěrům a zjištěním, obsaženým v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Praze, lze tedy v tomto směru stěží cokoli vytknout. Proto vzhledem ke skutečnosti, že z ústavní stížnosti, jež je v podstatě jen nesouhlasem stěžovatelky se závěry obsaženými v rozhodnutích správních orgánů, a opakováním argumentů uplatněných již v řízení před Krajským soudem v Praze, nevyplývá nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny, jeví se Ústavnímu soudu stěžovatelčino tvrzení o porušení y a y, jako zjevně neopodstatněné. Pokud stěžovatelka namítla též porušení , a y, a dále y, Ústavní soud uvádí, že uvedená ustanovení sama o sobě nezakládají subjektivní veřejná práva stěžovatelky a představují pouze jednu z institucionálních záruk ochrany základních práv a složku právního státu. I v tomto směru je tedy ústavní stížnost nedůvodná.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. zákona , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. 3. 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu