Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 528/98

Ústavní soud rozhodl dne 24. 3. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Pavla Holländera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J.P., zastoupeného JUDr. Z.B., proti Ministerstvu životního prostředí České republiky, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , 2, , odst. 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel, jako správce konkurzní podstaty úpadce společnosti s r. o. B., nečinnost Ministerstva životního prostředí České republiky a tvrdil, že touto nečinností je výrazným způsobem ohrožena hodnota kamenolomu úpadce, jeho zpeněžení v rámci konkurzního řízení, neboť povolení hornické činnosti (otvírka, příprava a dobývání, jakož i povolení trhacích prací apod.), jako věc zásadního významu, je pro další postup a záměry správce konkurzní podstaty úpadce zcela nezbytné; podle tvrzení stěžovatele řízení před O.ú. bylo přerušeno proto, aby jako podklad pro rozhodnutí báňského úřadu mohl stěžovatel předložit souhrnné stanovisko Ministerstva životního prostředí, v němž by byly posouzeny (v intencích zákona č.

) vlivy zamýšleného díla na životní prostředí.

Dotčené ministerstvo však s vydáním souhrnného stanoviska bez vážnějších důvodů otálí, a protože taková nečinnost má znaky (jiného) "zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv", s odkazem na úst. stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem Ministerstvu životního prostředí, jako účastníkovi řízení, přikázal "vydat souhrnné stanovisko k hodnocení vlivu těžby v dobývacím prostoru L. na životní prostředí podle ".

Ministr pro životní prostředí se po výzvě Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 zákona) k ústavní stížnosti stěžovatele vyjádřil tak, že výtky stěžovatele odmítl, poukázal na to, že pracovníci ministerstva během prosince 1998 po prohlídce kamenolomu B. zajišťovali pro zpracování stanoviska doplňující podklady (zapůjčení návrhu plánu přípravy otvírky a dobývání ložiska, vyžádání studie o vlivu těžby na krajinný ráz apod.), a protože až do té doby stanoviska odborníků v oblasti seismiky byla rozporná a jevila se potřeba získat výsledky měření z posledních let, uložil stěžovateli předložení požadovaných dokladů, a to ve lhůtě do 16. února 1999. Stěžovatel však vyžádané doklady ministerstvu ve stanovené lhůtě nepředložil, a proto pověřený pracovník ministerstva dne 24. února 1999 pod. čj. 392/700/514/OPVŽP/99 vydal (k záměru "Těžba kamenolomu B.") stanovisko nesouladné, neboť "vrch T. je krajinnou dominantou nadregionálního významu" a záměry stěžovatele tak, jak byly vyhodnoceny podle technických a technologických kritérií, která byla k dispozici, by v posuzované oblasti přivodily nadměrné seismické zatížení.

Za popsané situace je zřejmé, že vyslovením (nesouhlasného) stanoviska byla (ve vztahu k přerušenému řízení před báňským úřadem) odstraněna procesní překážka, na kterou stěžovatel ve své ústavní stížnosti poukazoval, a tím také odpadl věcný i procesní základ ústavní stížnosti; pod těmito aspekty se posuzovaná ústavní stížnost jeví jako zjevně neopodstatněná, a proto také jako taková byla posouzena.

O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo proto rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 24. března 1999