Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 529/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. , rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 11. 3. 1998, sp. zn. a , a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 9. 1996, sp. zn. a ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 15. 12. 1998, které došlo Ústavnímu soudu dne 17. 12. 1998.

Ústavní stížností je napadán rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 11. 3. 1998, sp. zn. a , rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 9. 1996, sp. zn. a , o odškodnění pracovního úrazu. Stěžovatel sice v návrhu výroku žádá o zrušení všech tří rozsudků shora jmenovaných soudů, avšak v ústavní stížnosti se soustřeďuje pouze na rozsudek Nejvyššího soudu ČR. Vytýká mu, že se nevypořádal se zjištěním předchozích soudů, nereagoval na podání a důkazní návrhy stěžovatele a nepovažoval ho za svobodného, rovného a důstojného účastníka řízení. Má za to, že došlo k výraznému procesnímu pochybení obecných soudů ve smyslu ustanovení ústavního a že uvedené rozsudky porušují ústavního , když právě u pracovních úrazů je přístup a vědomí subjektu hlediskem rozhodujícím.

Poukazuje-li stěžovatel na porušování ustanovení ústavního , je třeba konstatovat, že tento zákon, kterým se uvozuje základních práv a svobod, byl schválen a platil za existence České a Slovenské Federativní republiky. Po zániku České a Slovenské Federativní republiky se základních práv a svobod podle y ČR stala součástí ústavního pořádku České republiky (usnesení předsednictva ČNR č. ). Podle d jsou lidé svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Podle d má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

Z obsahu spisu

sp. zn.

zdejšího soudu Ústavní soud zjistil, že již dne 6. 11. 1996 se stěžovatel ústavní stížností domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 9. 1996, sp. zn. a . Usnesením ze dne 9. 12. 1997,

sp. zn.

, byla stížnost jako neopodstatněná odmítnuta. Přitom bylo poukázáno i na skutečnost, že ústavní stížnost musí směřovat proti pravomocnému rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně ústavně zaručeného práva stěžovateli poskytuje. Nicméně nebylo shledáno, že by postupem obecných soudů byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces.

Ani v současně podaném návrhu ústavní stížnosti, kdy stěžovatel brojí kromě výše uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu ČR i proti rozsudkům Okresního soudu v Písku a Krajského soudu v Českých Budějovicích a namítá porušení d, nebylo takové porušení shledáno. Je třeba si uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z citovaného článku d, jakož i z dalších ustanovení a z článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení - to znamená, že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Pokud jde o dokazování v civilním soudním řízení, hovoří o právu vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny ( ), uplatňuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů ( ) a stanoví, že soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede ( ). Přitom je povinností soudu řádně odůvodnit, proč navrhované důkazy provedeny nebyly. Ústavní soud se zabývá v té které věci činností obecných soudů jen tehdy, pokud byly porušeny zásady ústavnosti, především ty, které jsou dány d. Ústavní soud v postupu soudů v tomto případě porušení ani d neshledal.

Vzhledem ke skutečnosti, že z návrhu ústavní stížnosti nevyplývá, že by napadenými rozsudky došlo k porušení ústavních práv stěžovatele, je třeba návrh pokládat za zjevně neopodstatněný. Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. března 1999 JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu