Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 78/99

Ústavní soud rozhodl dne 29. března 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti 1) F. S., 2) B. S., obou zastoupených JUDr. J. O., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 1998, čj. -41,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V obsáhlé stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě stěžovatelé v podstatě uvádějí, že krajský soud svým rozhodnutím, aniž by vzal v úvahu judikaturu Ústavního soudu v otázce běhu a uplynutí restitučních lhůt, ve skutečnosti nahradil vůli zákonodárce, a to svým výkladem ustanovení a 4 V tomto výkladu krajský soud postupoval v rozporu s procesními i hmotně právními předpisy platného práva, čímž porušil zejména a 3 d.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Opavě Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé podali dne 15. 12. 1994 ve věci sp. zn. (převedené nyní do sp. zn. ) návrh týkající se vydání nemovitostí, v tomto návrhu blíže vyznačených. Následně poté stěžovatelé změnili podaný návrh tak, že se domáhali uložení povinnosti k uzavření dohody o vydání těchto nemovitostí. Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 28. 6. 1996, čj. -56, změnu návrhu připustil, návrh stěžovatelů však zamítl, když dospěl k závěru, že ke konfiskaci majetku došlo v této věci před tzv. rozhodným obdobím, a navíc restituční nárok byl uplatněn již po uplynutí zákonné lhůty uvedené v K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 18. 1. 1996, čj. , tak, že odvolání stěžovatele F. S. odmítl, zatímco jinak rozsudek soudu prvého stupně v napadené části potvrdil, a to v podstatě s poukazem na prekluzi uplatněného nároku. V této věci podali nyní stěžovatelé dne 10. 2. 1998 návrh na obnovu řízení, a to s odvoláním na judikaturu pléna i senátů Ústavního soudu ČR obsaženou v jeho nálezech. Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 18. 9. 1998, čj.12 C 38/98-25, návrh na povolení obnovy řízení zamítl, přičemž v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že ani nálezy Ústavního soudu se nedotýkají závaznosti lhůt stanovených v zákoně č. K odvolání stěžovatelů rozhodl krajský soud napadeným usnesením tak, že usnesení okresního soudu potvrdil. Také podle názoru krajského soudu nárok stěžovatelů zanikl prekluzí a za důvod obnovy řízení ve smyslu ustanovení nelze považovat nález Ústavního soudu řešící otázku majetkové křivdy způsobené nesprávnou aplikací dekretu č. 108/1945 Sb.

K uvedeným zjištěním a závěrům obecných soudů Ústavní soud pouze dodává, že nebyl-li restituční nárok stěžovatelů, uplatněný podle , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, uspokojen vzhledem k prekluzi nároku, bylo by možno jejich restituční věc znovu otevřít jen při splnění podmínek uvedených v ustanovení Žádná z podmínek uvedených v citovaném ustanovení však ani podle názoru Ústavního soudu není naplněna. Stěžovatelé se v projednávané věci mohou stěží dovolávat judikatury Ústavního soudu, když v nálezu publikovaném pod č. 164/1994 Sb. je totiž výslovně konstatováno, že zrušením ustanovení a odst. 4 , a to slov "ode dne účinnosti tohoto zákona", se nově otevřela lhůta k uplatnění nároku jen pro osoby, které se nálezem stanou osobami oprávněnými. Jde tedy o osoby, které nesplňovaly podmínku trvalého pobytu na území ČSFR (ČR), kterou nález Ústavního soudu zrušil. Běh nové lhůty ode dne vykonatelnosti nálezu se proto netýká osob, které již před účinností nálezu byly osobami oprávněnými. Ani další nálezy Ústavního soudu publikované pod č. 83 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 4, ročník 1995, str. 279 a pod č. 133 téže sbírky, svazek 6, ročník 1996 - II. díl, str. 473 nepřinášejí nic, z hlediska projednávané věci, relevantního. Rovněž nález Ústavního soudu publikovaný pod č. 144 uvedené sbírky, svazek 9, ročník 1997 - III. díl, str. 279, je pouze reakcí na nesprávnou aplikaci dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. a nedotýká se podstaty projednávané věci, tkvící podle názoru Ústavního soudu v tom, že stěžovatelé svůj nárok nechali prekludovat.

Všechny uvedené skutečnosti a závěry považuje Ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení zákona č. 182/199 Sb., o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 29. března 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu